Nomádva

Akademický senát

Co se děje v senátu? (Nomádva č. 10 - ZS 2011)

Jak jsem informoval v minulé stati, byly volby (mimochodem, díky za vaše hlasy!). Ačkoli je určitě pravda, že často záleží na konkrétní osobnosti kandidátů, je přesto zajímavé se podívat, kdo vlastně fakultu v akademickém senátu zastupuje. Takže trochu statistiky: Ze 45 kateder a ústavů, jež jsou na fakultě, jich své kandidáty postavilo pouze 14, 13 z nich má nakonec své zastoupení, ať už studentem či pedagogem (nebyl zvolen nikdo z ÚSVS). Když se podíváme, jaké je rozložení sil v senátu podle zaměření pomyslných „sekcí“ fakulty, zjistíme, že nejvíce hlasů mají jazykovědci (12 zástupců), následují historici (9), ÚFaR (6) a zástupci sociálních věd (4).  Při pohledu z hlediska kateder se pak ukazuje, že po ÚČJTK (7 zástupců) je ÚFaR druhou nejsilněji zastoupenou katedrou. Při průměrné účasti senátorů na zasedáních (kolem 80 %, tedy 25 hlasujících) tedy pro většinu usnesení stačí, aby se na něm shodly právě tyto dvě katedry (není ostatně náhodou, že právě takto „dvoubarevné“ je celé předsednictvo).

A co se v takto složeném senátu děje? Asi největším důsledkem výše uvedeného je stále se zvyšující tlak na kvalitu oborů. Vyjadřujeme se ke každé akreditační žádosti a zřejmě skončil čas, kdy jsme všechny nechali projít bez připomínek. Doktorské studium Andragogiky prošlo o jeden hlas, Deutsche Sprache und Literatur neprošlo, navazujícího magistra Kulturologie děkan radši rovnou stáhl, protože připomínky měla už i studijní komise fakulty. Že by se blýskalo na lepší časy, kdy kromě frenetického akreditování všeho, co koho napadne, bude mít fakulta i nějakou koncepci? Snad ano – v „Aktualizaci Dlouhodobého záměru pro rok 2010/2011“ je hodnocení kvality oborů explicitně zmíněno, navíc paradoxně pomáhá i okolnost, že už od státu nedostáváme peníze na každého studenta, takže je prostor pro „prořezávání“. Ačkoli tatáž situace byla už i minulý rok (včetně plánu to udělat) a nezvládlo se to. Takže uvidíme.

Samuel Zajíček
Žádné komentáře