Nomádva

Akademický senát

Co se děje v senátu? (Nomádva č. 11 - LS 2011)

Bráno lokálně, je teď (březen, duben) takové mrtvé období. V minulé Nomádvě jsem informoval, že se pozornost fakulty začala stáčet na kvalitu jednotlivých oborů, neschválili jsme akreditaci kulturologie a cizojazyčné germanistiky. Už asi víte, že děkan posléze odvolal čtyři vedoucí pracovníky (germanistika, kulturologie, pedagogika, andragogika), na pedagogiku byl veřejný konkurs 6. 4. a dopadl neúspěšně, germanistiku, andragogiku a kulturologii prozatím vedou pověření vedoucí. Uvidíme, co dál. Čeká se.

Čeká se také, až provozovatelům „Platóna“ skončí smlouva. Přesné datum nevím, ale mělo by to být během srpna. Tajemník ustavil „stravovací komisi“, která mu pomůže formulovat kriteria pro uzavření smlouvy nové, za ÚFaR je v ní dr. Lyčka, tak uvidíme, co vyjedná.

A čeká se i na nový Dlouhodobý záměr fakulty. Dlouhodobý záměr je povinný dokument, strategický materiál (rozuměj: obecný canc) naznačující, kam bude fakulta v dalších několika letech směřovat. Z pracovní verze, která je na stole, vyplývá, že budeme akcentovat kvalitu na úkor kvantity, podporovat vědu, dále se otevírat do zahraničí a veřejnosti a vůbec se celkově modernizovat a zpřítulňovat - ostatně těžko si lze představit, že by někdo deklaroval opak. Dlouhodobý záměr budeme schvalovat v květnu.

A v květnu budeme též schvalovat nový rozpočet fakulty. Ač se to může zdát divné, rozpočet fakulty se schvaluje opravdu až téměř v polovině roku. V březnu přijdou data z ministerstva na rektorát, rektorát vytvoří celouniverzitní rozpočet a „rozpis“ na fakulty, obojí na konci března schválí senát univerzity a pak teprve dostaneme výchozí data k sestavení fakultního rozpočtu my.  Během dubna se vytvoří rozpočet fakultní a v květnu jde k nám na senát. Reálně tedy teprve v dubnu víme, kolik asi tak budeme mít peněz, a teprve v květnu podle toho začínáme hospodařit. Ať žije státní byrokracie.

Čímž se dostáváme ke globálnímu pohledu. Ministerstvo zahájilo další kolo akce „ovládneme vysoké školy“ a po dvou letech opět hodilo na stůl návrh nového vysokoškolského zákona. Současný návrh se od toho minulého moc neliší, opět kastruje autonomii vysokých škol, opět neřeší diverzifikaci, opět klade důraz na centralizaci univerzit, opět redefinuje docenty a profesory na „typ zaměstnanecké pozice“ a studenty na „klienty“, kteří si kupují službu, tj. „kompetence a dovednosti“.  Oproti návrhu minulému přidává možnost neexistence fakult a hlavně docentur bez Ph.D. a rigoróz bez Mgr. A vůbec legalizuje „rychlostudenty“, aneb jak říká ředitel odboru Jiří Nantl: „Ne všichni si mohou dovolit studovat tak dlouho jako dnes. Ani stát si to finančně dovolit nemůže.“

Proti tomuto návrhu se v zasvěcených kruzích okamžitě zvedla vlna kritiky, pro jsou v zásadě jen ti, pro které je návrh šit, tedy někteří rektoři a zástupci soukromých VŠ a VOŠ (ty budou nově spadat pod vysokoškolský zákon). Sepisují se připomínky, připravují se jednání. Ministr Dobeš slíbil „otevřenost a diskusi“ a poukázal na „nutnost širokého konsensu“, nikdo tomu ale nevěří. Mimo jiné proto, že potřeba předložit do konce tohoto roku nový zákon je diktována nutností do stejného data vykázat výsledky evropského grantu, který byl na tuto reformu vypsán (IPn RTV, 91 milionů Kč). V takovém nastavení lze jen těžko očekávat, že to nedopadne jako posledně, tj. že „konsensu“ bude dosaženo prostým odmítnutím jakýchkoli hlubších připomínek. Pomalu si připravte teplé oblečení, na podzim budou demonstrace.

Samuel Zajíček
Žádné komentáře