Nomádva

Akademický senát

Co se děje v senátu? (Nomádva č.5 - LS 2008)

Cokoli se na FF a obecně UK děje, děje se rozvážně. Často až tak rozvážně, že to vypadá, jako by se vlastně nedělo vůbec nic. Může to trvat i rok, než se události složí do příběhu, který má nějakou pointu. Nebo dva roky, když na to přijde. Například model financování kateder, ten se tvoří už od počátku roku 2006 a stále není úplně hotový. Nebo příběh Ústavu dálného východu (ÚDLV). Do senátu se nám dostal na podzim minulého roku, svými kořeny ale sahá do doby o rok dříve.
Jedna z prvních věcí, kterou děkan Stehlík po svém nástupu do funkce udělal, bylo nařízení, že každé pracoviště musí hlasovat o návrhu koncepce svého vedoucího. Na ÚDLV se přihodilo, že zaměstnanci koncepci doc. Švarcové nepotvrdili. Přistoupilo se tedy ke konkursu na místo ředitele. Do něj se přihlásilo „pouze“ několik zahraničních kandidátů, kteří z něj postupně, především z finančních důvodů, odstoupili. V té době doc. Švarcová po osobní neshodě s děkanem odmítla dále ÚDLV vést a vedením byl děkanem (dočasně) pověřen dr. Sýkora. A právě ono „dočasně“ se stalo základem nedorozumění. Děkan totiž nepočítal, jak si myslel dr. Sýkora, s jeho trvalým jmenováním, naopak nikdy nepřerušil jednání s účastníky konkursu. Začátkem zimního semestru došel k dohodě s jedním z nich, dr. Gieselmannem, a jeho budoucí jmenování oznámil dr. Sýkorovi. Ten, upřímně rozhořčen, podal proti tomuto rozhodnutí podnět na jednání AS. Během zasedání se nicméně ukázalo, že za kritikou dr. Gieselmanna stojí především koncepční a osobní rozepře mezi tehdejší proděkankou Lomovou, bývalou ředitelkou ÚDLV, a dalšími členy ústavu. Argumentem proti dr. Gieselmannovi bylo mimo jiné to, že měl být částečně placen z fondů Mezinárodního sinologického centra, jehož ředitelkou je právě doc. Lomová, ale také to, že má dr. Sýkora koncepci, s níž všichni členové ústavu souhlasí. Výsledkem únavného jednání byl děkanův slib, že dr. Gieselmanna jmenuje pouze pokud i) předloží vyhovující koncepci a ii) sežene si českého zástupce. Obě podmínky byly splněny, českým zástupcem se však měla stát právě doc. Lomová – nikdo jiný nesvolil (členové ústavu tak vyjádřili svůj odpor proti jmenování dr. Gieselmanna). V této situaci děkan ustoupil většinovému názoru ústavu a jednání s dr. Gieselmannem ukončil. Tím by příběh mohl v podstatě skončit, nebýt několika dozvuků. Doc. Lomová děkanovo jednání pochopitelně interpretovala jako nedostatek podpory své osobě a odstoupila z funkce proděkanky. O koncepci dr. Sýkory, s níž – podle toho, co dr. Sýkora říkal na jednání AS – všichni souhlasili, ústav hned dvakrát jednal a ani jednou ji neschválil. Z tohoto selhání je v kuloárech viněna opět doc. Lomová, jak taky jinak. A co bude dál? Většině ústavu končí tento rok smlouvy a všichni budou muset projít konkursním řízením. Kdo ví, jestli na nás pointa tohoto příběhu ještě nečeká.

Samuel Zajíček
Žádné komentáře