Nomádva

Akce

Pivní marathon

Allor si mosse, e io gli tenni retro

Přesně takhle to celou dobu vypadalo. Buben je totiž železný muž. Zběsilec. Absolutní vůle. Zvláštní životní forma.Večer předtím, trochu již pod vlivem, vymyslel ďábelský plán spočívající v tom, že budeme dělat všechno obráceně, než by se z racionálního hlediska zdálo nejsnazší. To ráno mi bylo zle a myslel jsem, že to nedám. Dokonce paralen jsem si musel vzít.
Dostali jsme čísla, Palky se převlékl do sportovního a vypadal nebezpečně. Velice nebezpečně. Buben, strůjce démonického plánu, přišel pozdě. Zřejmě to byla součást nějaké jeho nepostižitelné strategie. A to pomíjím fakt, že ladil formu den předtím asi do čtyř do rána a vážně nevypadal moc dobře. Všichni už odešli a Buben furt cucal svoje startovní pivo. Posléze odložil půllitr („Trhan konečně odložil dýmku,“ píše Ladislav Klíma a víme, co následuje). „Tak deme,“ povídá, vykročili jsme ven a on se začal zběsile řítit k Houdkům. Io gli tenni retro. Pršelo, všude byly louže a čvachtalo to. U Houdků potkáváme Žorže s Bárou. Buben činí nechutné narážky a vtipy, aby je znejistěl. Když odběhli, poznamenávám, že geniální nápad jít napřed k Houdkům jsme zjevně neměli sami. „Jojo, von je lstivej, von je lstivej,“ pronáší Buben na Žoržovu adresu. Běžíme kolem Právnické fakulty a nahoru po letenských schodech. Tam jsme mysleli, že vypustíme duši, a pohybovali se tak, že jsme rukou vždycky zvedli vlastní nohu a položili ji na další schod. Na Slamníku potkáváme další dvě dvojice. Ti nám sdělují, že viděli Palkyho u Kocoura a že vypadá, jako by byl mimo hru. To nám vlévá do žil další síly, třebaže přesun na Hradčany tajemnou zkratkou přes dejvické nádraží znamenal kritický bod. Ačkoli je pravda, že i za těchto obtížných podmínek Buben při běhu neomaleně pozoroval pozadí okolojdoucích žen. Nadsamec. U Vola byla milá obsluha. „Nejhorší máme za sebou a teď už si budem jenom debužírovat,“ shrnuje Buben situaci. U kocoura potkáváme Báru s Žoržem. Buben činí nechutné narážky a vtipy, aby je znejistěl. U hrocha potkáváme Báru s Žoržem. Buben činí nechutné narážky a vtipy, aby je znejistěl. „Sakra, kdybych na to měl, dal bych paňáka, ať viděj,“ poznamenává. Dále se debatuje o další trase. Buben chce dát Jelínky a Pinkase a pak Albertov, já nejdřív Albertov a pak Jelínky a Pinkase. Můj návrh je posléze přijat a následuje přesun podél Vltavy. V této fázi mě celá věc začíná zvráceně bavit. Na Slavíně nám sdělují, že zde byl pár, kterej pil panáky, a že byli brutálně upravený a že ještě neměli Žižkov. „Chochó, jasně, no to je mi plánování, vožralové se teď potácej někam na Žižkov,“ zachechtá se Buben. U Trajců je Buben na hajzlu trošičku déle, než má ve zvyku. „Myslíš, že toho Žorže dáme?,“ ptám se. Buben smutně potřese hlavou. „Nedáme. Von je blázen.“ Poslední běh vede na Kadlák. U pedagogické fakulty nás zadrží slepá osoba, která tím pádem nevidí, že máme čísla a soutěžíme, a žádá si být odvedena na Národní třídu. Buben mě posílá napřed k Jelínkům objednat pivo a odvádí slepou osobu na žádané místo. Takže jsme stihli udělat i dobrej skutek. Od Jelínků k Pinkasům je to pár metrů. Užuž máme dopito, když přiběhne Bára s Žoržem. Bubnovi nepříčetně zasvítí oči. „Ty voe, my je dáme, my je dáme!“ Poslední část věty se promění v typicky bubnovské emfatické zavytí. Jenže já mám v půllitru třetinu obsahu a najednou to do mě nechce týct. Je mi zle. „Mazej se vyblejt,“ poroučí Buben a já bez odmlouvání učiním žádané. „Já se poblil u těch Trajců,“ sděluje mi Buben, když se vrátím, a tak se vysvětluje jeho pobyt na tamějším hajzlu. Načež z posledních sil doběhneme zpátky k Rudolfovi, kde sedí osamělý Hynek Janoušek. A tak sme slavně zvítězili. Buben prej blil celou noc. Prej někoho ze soutěžících odvezla sanitka. Otrava alkoholem. Žorž prej usnul se staženejma kalhotama na záchodě. To už se nepamatuju, tohle všechno. Pamatuju se jen, že sem upad cestou domů a nemoh se zvednout. Ráno jsem v batohu našel pomačkané diplomy. Žorž má rozbitou hubu, páč asi do něčeho narazil, já mám oteklou ruku a nemůžu s ní moc hejbat a je to žluté a červené, Bára má šílenou modřinu na koleně. Zvracel jsem minimálně já, Buben a Palky. Ale asi nás zvracelo víc. No ale sme vítězové, nebo?

P.S. Později mi Buben prozradil, že inspirací pro jeho plán byl Cortéz, kterej spálil všechny lodě, a tak už se nedalo jít zpátky, nýbrž jen vyhrát. Zajímavá inspirace. Co nás čeká příště? Čingischán?

Josef Fulka
Žádné komentáře