Nomádva

Anketa

Anketa "Krajnost a střed" na ÚFaRu

Otázky: 1. Která filosofická nauka Vám přijde, že hraničí s krajností?
2. Co je ve středu Vašeho filosofického zájmu?
3. Přijde Vám, že nějaká filosofická metoda pracuje na principu krajnosti a středu? Pokud ano, jaká?
Jan Novotný
1. Každá, která disponuje pouze se svými předpoklady.
2. Ve středu mého zájmu k filosofii je poznat sám sebe.
3. Mně k odpovědi na tuto otázku přijde patřičné říct: středověká filosofie, kde krajností i středem je Bůh.

Klaudie Richterová
1. Já bych ji viděla ve středověku, kdy se veškerá nauka vztahuje k Bohu, kterého však nemůže člověk svojí myslí obsáhnout.
2. Láká mě přistoupit k vyšší moudrosti, dostat se ke vzdělání, ke kterému se nedostává na ostatních školách.
3. Středověká filosofie, protože poznání vychází ze člověka, tudíž je člověk střed, kdežto Bůh je okrajem, protože je ve všem nejdokonalejší, v čemž vidím tu krajnost.

Max Hutar
1. Logika, protože uvažuje pravidla bez zohlednění toho, na co je bude aplikovat.
2. Dítě.
3. Patočka, který hodně pracuje s domovem a se vzdáleností a s tím, jak střed a vzdálenost přestávají v dnešní době platit.

Honza Fršlínek
1. Metafyzika, teorie poznání, kritika kauzality. Skepticismus, který popírá všechno, včetně sám sebe. Např. k Sextu Empiricovi a Davidu Humovi: když někdo odvozuje z konečného počtu případů na nekonečný počet případů, tak se zdá, že v tom nemůže být žádná nutnost, protože to, co vyvodil pro konečné případy, se může vztahovat pouze na ně, nikoli na neomezené množství případů do budoucna. Jenže toto tvrzení je také vyvozeno z konečného počtu případů, ze zkušenosti, a vytváří to regresi. A jediné, co nám brání vytvořit z konečného počtu případů nekonečný počet případů, je racionální intuice a princip sporu.
2. Teorie poznání, empirismus. Skepticismus, kde mám pocit, že to je tím, u čeho by měl člověk začít.
3. Možná verifikace, falsifikace, hledání kritéria pravdy. A proč to říkám? Pod středem si zde představím oblast, kde se pracuje s pravdou, jako s něčím, co se dá ztotožnit s kritériem, které si vymezíme, ale s tím si zároveň vymezíme oblast působnosti, pro kterou můžeme tu pravdu najít. Toto je ten střed. Pod krajností si představuji oblast, která je mimo toto kritérium, oblast neuspořádanosti, entropie, chaosu, který se snažíme uchopovat, a tím z něj činit řád. Ale zdá se mi, že právě proto, že je to chaos, můžeme v něm vymezit pouze dílčí řád, kde je ta pravda možná, čímž se však dopouštíme redukce z „celku“. Myslím si, že je chyba předpokládat, že se takovouto redukcí dá všechno s nutností vysvětlit, protože chaos je „řád“ sám v sobě, ale ne náš dílčí řád, skrze nějž můžeme svět chápat.

Připravily Markéta Haiklová a Justina Trlifajová
Žádné komentáře