Nomádva

Erasmus

Při jednom z mnoha rozjímání nad studijním plánem mne napadlo spojit příjemné s užitečným a splnit zbývající předměty v zahraničí. Moje jazykové kompetence a ambice rychle zúžily výběr na Francii. Po pročtení závěrečných zpráv a online prohlídkách měst jsem se nakonec rozhodl pro Nice. Tamější univerzita nabízela 4 místa na 10 měsíců. Po napínavém výběrovém řízení (hlásil jsem se jediný) přišla na řadu administrativa a já se tak neustálým narážením do byrokratických zdí začal pomalu otrkávat a zabydlovat se v úředničení, které každého erasmáka provází v různých podobách po celý pobyt. Věci kolem budoucího studia se mi podařilo bezpečně zajistit ještě před odjezdem, ovšem místo na koleji jsem přes veškerou snahu stále oficiálně potvrzené neměl. Rozhodl jsem se však nepoddávat se strachu o střechu nad hlavou a první zářijový den jsem vyrazil do Nice.

Hádanky... Hádanky ve tmě... Světlina bytí, odemčenost, řeč, Abgrund. Glum! Snad by se proti takovému úvodu mého hodnocení stran pobytu v zahraničí, v mém případě šlo o Tübingen, dalo namítat, že je poněkud zatemňující, na druhou stranu nutno poznamenat, že nejsem brífingový typ. Navíc tento úvod přesně zapadá do popisu některých mých dojmů a pocitů ze studijního pobytu v Tibinkách, proslulém idealistickém kokonu, z něhož (na)kladeni Absolutním Duchem líhli se mladí svěží postnovoplatoničtí myslitelé jeden za druhým a roznášeli své pavoučí sítě absolutna po celém tehdejším civilizovaném světě.
V tomto textu se pokusím stručně přiblížit průběh doktorských studií filozofie na Paris 1 tak, jak jsem se s ním měl možnost seznámit během svého pobytu v Paříži v letech 2006 – 2008. Text je rozdělen do dvou částí: v první části uvádím několik ryze praktických informací, které by se snad mohly přijít vhod případnému zájemci o studium filozofie na Paris 1, a to nejen v doktorském cyklu; v druhé části pak pojednávám o vlastních doktorských studiích filozofie.

Když jsem se počátkem loňského září loučil u pasové kontroly na Ruzyňském letišti se svojí slečnou a zároveň s domovskou pražskou kotlinou s tím, že odlétám v rámci programu Erasmus na zimní semestr studovat do Glasgow, byla ve mně celkem malá dušička. Neměl jsem předem sehnané ubytování a známí mě povětšinou varovali před deštivým počasím, nesrozumitelným skotským přízvukem a industriálním charakterem města, ve kterém se nacházel cíl mé cesty - University of Glasgow. Tuto univerzitu jsem si vybral proto, že mě zajímá filosofie vědomí a vnímání a jak jsem zjistil z webu, v Glasgow funguje při katedře filosofie tzv. "Centre for the Study of Perceptual Experience". Další motivací mi bylo, že jsem zamýšlel psát bakalářskou práci o Berkeleym a předpokládal jsem, že v Glasgow seženu spoustu literatury o tomto tématu.