Nomádva

Erasmus

Filosofování na Azurovém pobřeží

Při jednom z mnoha rozjímání nad studijním plánem mne napadlo spojit příjemné s užitečným a splnit zbývající předměty v zahraničí. Moje jazykové kompetence a ambice rychle zúžily výběr na Francii. Po pročtení závěrečných zpráv a online prohlídkách měst jsem se nakonec rozhodl pro Nice. Tamější univerzita nabízela 4 místa na 10 měsíců. Po napínavém výběrovém řízení (hlásil jsem se jediný) přišla na řadu administrativa a já se tak neustálým narážením do byrokratických zdí začal pomalu otrkávat a zabydlovat se v úředničení, které každého erasmáka provází v různých podobách po celý pobyt. Věci kolem budoucího studia se mi podařilo bezpečně zajistit ještě před odjezdem, ovšem místo na koleji jsem přes veškerou snahu stále oficiálně potvrzené neměl. Rozhodl jsem se však nepoddávat se strachu o střechu nad hlavou a první zářijový den jsem vyrazil do Nice.

Hned první dojmy byly velice silné. Příšerné tropické vedro, nádherné moře, všude plno lidí a palem. Do tohoto světa jsem vstoupil se svou lámanou francouzštinou a 35-ti kilogramy filosofických movitostí. Když jsem se polomrtvý vedrem doplazil na CROUS (správa kolejí), bylo mi sděleno, ať přijdu zítra. Chabá obrana větou „nemám kde spát“ se setkala pouze se soucitným úsměvem. Po obhlédnutí cen za hotely jsem se rozhodl trucovat a strávit noc na pláži. Obrovská mračna, která se navečer přihnala, se nade mnou nakonec slitovala, vypustila jen pár efektních blesků a opět odtáhla. Do Francie jsem paradoxně nepřijel studovat existencialismus, a proto mne moje krajní situace totálně osamělého bezdomovce příliš neuspokojovala ani po stránce filosofické. Rozbor tohoto stavu jsem tudíž neprovedl a značně rozmrzelý jsem upadl do hlubokého spánku. V sedm ráno mne vzbudil obří buldozer a loď skrápějící pláž proudem vody. Taktak jsem oběma nástrahám unikl a vydal se znovu na CROUS, nyní již odhodlán se za žádnou cenu nenechat odbýt. Přijat jsem však byl tentokrát velmi vlídně a ihned mi byl přidělen pokoj na koleji. Pobyt mohl začít.

Francouzští kolegové mají studijní plán přísně rozvržen a k jejich vůli se takřka vůbec nepřihlíží. Já jsem však měl volnou ruku a předměty jsem si vybíral jak z nabídky pro Licence (Bc.), tak pro Master (Mgr.) Absolvovat jsem potřeboval hlavně středověkou filosofii, novověk a politickou filosofii. Nejvíce mne překvapivě bavily kurzy středověku, které zahrnovaly sv. Tomáše a arabské středověké filosofy. Studium filosofie v Nice mi na úrovni Licence přišlo dosti gymnaziální. V zásadě se jednalo pouze o jednosemestrální přednášky zakončené 4 hodinovou písemnou prací. Předměty v Masteru byly vedeny již více interaktivně a jeden z nich jsem zakončoval i zkouškou ústní. Co se týče specializace, musím říci, že Nice se asi nedá považovat za centrum žádného vyhraněného filosofického směru. Převažují témata z politické filosofie, fenomenologie a dost kurzů bylo zaměřeno i na biologii (s etickým nádechem). Studoval jsem přímo s francouzskými studenty a můj dojem z nich byl příznivý, i přes jejich neznalost geopolitické mapy Evropy a převažující naivní salónní levičáctví. Neustále vysvětlovat, že Československo již neexistuje, že nejsme východoevropský stát, a že komunisté byli opravdu lidé zlí, otráví za chvíli i trpělivé jedince.

Nejsilnějším filosofickým podnětem v Nice však není škola. Inspirující je zejména samo prostředí celého regionu PACA (Provence – Alpes – Côte d’Azur). Neuvěřitelně krásné pobřeží středozemního moře i velmi blízké Alpy tvoří úchvatnou směsici přírodních krás. Velmi propracovaný a levný systém dopravy pak umožňuje všechna důležitá místa navštívit (po celém departmentu Alpes-Maritimes jezdí autobusy pouze za 1E, nehledě na ujetou vzdálenost). Za zmínku stojí zejména Eze, což je vesnička na pobřežních skalách. Není asi náhodou, že v ní pobýval svého času i Friedrich Nietzsche, který zde, v krajině plné dechberoucích panoramat, promyslel třetí část Zarathustry. Člověka v takovém prostředí opravdu napadají kdejaké vzletné, až patetické myšlenky. Rovněž samo město Nice přes svou nevelkou rozlohu a lehce snobský nádech (přece jen je to centrum Francouzské riviéry) sálá neuvěřitelně pohodovou atmosférou. Našince, byť již zvyklého na prolínání kultur, zde asi stejně překvapí kosmopolitismus, protože je to kosmopolitismus skutečně v nejlepším slova smyslu.

Případným zájemcům o studium v Nice bych doporučil zejména dostatek trpělivosti při vyřizování nezbytných formalit, jelikož všechny prožité trampoty z vás opadnou a nové ideje a vzletné myšlenky vás naplní hned, jak se vám podaří zaplavat si v moři, prosvištět v TGV rozpálenou Provence, vylézt na nejbližší kopec nebo jen popíjet víno a koštovat sýry přímo na pláži či přilehlé promenádě.

 

Martin Bulušek

Žádné komentáře