Nomádva

Erasmus

Pivo, Husserl a déšť ve Vlámském Brabantu

Pivo, Husserl a déšť ve Vlámském Brabantu

 

            Vždy mě vábilo studium v malém univerzitním městečku, kde puls určuje akademický rozvrh, kde se dá studovat nerušeně od lákadel velkoměsta a v čistém prostředí. Belgická Lovaň mi sice potvrdila, že melancholické představy velkoměstského floutka ne vždy odpovídají realitě univerzitního provozu, zato mě příjemně překvapila vším, co nad má původní očekávání nabízí.

            Kombinace nejstarší univerzity v Belgii (založena 1425) a ještě o padesát let staršího obrovského pivovaru (dnes Stella Artois) by se na devadesátitisícové městečko mohla zdát vyčerpávající, jenže tyto pro Lovaň emblematické instituce nejsou vše, co nabízí. Kromě toho, že je člověk neustále obklopen převážně germánskými jazyky (Vlámové mluví všichni kromě vlámštiny i plynně anglicky a skoro všichni i německy a také francouzsky), pitoreskní cihlovou architekturou (místní bekináž je na seznamu světového dědictví UNESCO, radnice směle konkuruje bruselské) a vlídnými lidmi, může se těšit na množství studentských barů (nejdelší bar v Evropě) a dobře zásobených knihoven. Ve městě operuje také velké množství studentských organizací, které se starají o chod studentského života organizováním různých akcí, od sportovních klání po tradiční cantus. [1][1]

            Každá fakulta (Institut filosofie má už přes sto let status samostatné fakulty) také provozuje vlastní „fakbar", kde se dá popíjet „levné" pivo dokonce už od 1 eura za 25cl. Bohužel, na levné pivo jsem většinou musel s doktory, právníky, či psychology, jelikož filosofický fakbar je jako jediný otevřen jen v úterý, navíc v nevhodných prostorách muzejní kavárny. Že by studenti filosofie pili méně než ostatní? A nebo tolik, že musela být vyhlášena částečná prohibice?

            Pivní kultura se v Belgii vyvinula až do jakéhosi snobství, každé pivo má své vlastní sklenice, způsob točení a odpovídající pokrmy, které se s ním snoubí. Stella Artois překvapivě patří mezi místní konkurencí spíše k podprůměrné šedi,[2][2] ačkoliv všude ve světě staví na luxusním renomé (viz reklamní slogany ve Velké Británii: „reassuringly expensive"). Na své si tak přijdou především fanoušci jiných druhů piv než našeho pils.   

            Kromě maloměstské kultury, živené převážně studenty, se člověk za pouhých 20 minut jízdy vlakem (tedy v případě, že výjimečně není stávka) dostane do hlavního města Evropy, kde o kulturní akce skutečně nouze není. A kdyby přeci jenom byla, za skromných 5 euro se lze vlakem dostat do Gentu, Antwerp nebo třeba Brugg.

            Potřebu kamkoliv se vypravovat začne člověk rychle ztrácet s blížícím se koncem semestru. Měl jsem možnost navštevovat i kurzy jiných fakult (využil jsem především kurzů zabývajících se uměním) a mohu potvrdit, že filosofie patří k těm těžším. Způsob atestací je podobný jako u nás, převažují ústní zkoušky a psané práce, ty se ovšem odevzdávají třeba i napětkrát během semestru.   Také ústní přezkoušení má trochu jinou podobu. Jedna zkouška například připomínala pingpongový zápas o mnoha setech, kdy na formulaci odpovědi máte něco kolem jedné vteřiny, když nezačnete mluvit nebo se zkoušejícímu vaše odpověď po vyřčení půlky první věty nezdá, následuje okamžitě další a další otázka. Bohužel, timeout si vzít nemůžete.

            Filosofie s teologií jsou jediné dva obory, které v Lovani nabízejí kromě bakalářského programu ve vlámštině také kompletní studium v angličtině. Také díky tomu studuje filosofii 680 studentů. K dispozici mají rozlehlou knihovnu čítající 100 000 svazků a především fenomenologové mohou využít Husserlovy archivy, kde trávil čas například Merleau-Ponty. Kromě filosofů jako Ricoeur, Levinas, Searle nebo Derrida zde přednášel i Jan Patočka. Studijní plány víceméně odpovídají těm na ÚFaRu a mezi přednáškami převažují témata z fenomenologie a etiky, mnoho se jich také orientuje mezioborově. Ačkoliv přednášky byly skoro všechny výborné, semináře vyučované hlavně doktorandy se ne vždy vyvedly kvůli velkému množství studentů, z nichž někdy i polovina docházela z jiných oborů. Většina profesorů si také dle místních zvyklostí udržuje od studentů značný odstup, škoda.

            Celkově hodnotím pobyt vysoko nad svá očekávání, a to i přes bídné počasí, stávkující dopravu a místní ceny. Přes všechny výhody velkého institutu nicméně není Hoger Instituut voor Wijsbegeerte nijak zvlášť lepším místem ke studiu než ÚFaR. Dobrou školu koneckonců dělají dobří učitelé, jak v Praze, tak v Lovani.

 

Martin Dražan     

              



[1] [1]Jde o tradici udržovanou studentskými organizacemi ve Francii, Belgii, Holandsku a Pobaltí, která se řídí přísnými pravidly a spočívá v pití obrovského množství piva a zpěvu tradičních písní.  

[2] [2]Na naší scéně se nabízí přirovnání k pražským pivovarům Braník a Staropramen, kde se koneckonců Stella Artois dnes také vaří. 

Žádné komentáře