Nomádva

Klasici sek. literatury

V II. dílu dokončím svůj příspěvek do rubriky klasiků sekundární literatury referátem o druhé části Tugendhatovy knihy Der Wahrheitsbegriff bei Husserl und Heidegger, který, jak lze čekat, bude věnován Tugendhatovu pojetí problému pravdy u Heideggera. (Není-li uvedeno jinak, vztahují se čísla stránek na Tugendhat, Der Wahrheitsbegriff bei Husserl und Heiddegger, de Guyter, Berlin 1970).

Trochu ironický název této nové rubriky, která, jak doufám, bude v Nomád2ě přežívat i v dalších číslech, by neměl zastřít ten zajímavý fakt, že klasiky nemá jen literatura primární, ale i literatura sekundární. A také další zajímavý fakt, že ačkoliv kolem hvězd první velikosti krouží poměrně mnoho zajímavých planet a planetek či dalších nebeských útvarů, poměrně málo se o nich píše a ví. Dáno je to tím, že studující se v souladu s řádem věcí zaměřuje nejprve na svého „hvězdného“ autora a když už je tak daleko, že studuje sekundární klasiku a dovede jí ocenit, bývá již začleněn do jakési malé tradice, která se sdílí spíše jen mezi filosofickými souvěrci téže orientace a která se předává hlavně dalším katechumenům.   (Pokud máte zájem, ozvěte se na hynek.janousek@seznam.cz.) Takže i když možná náhodou víte, kdo byl sir Walter Ross (jste-li Aristotelik) nebo třeba Donald Livingstone (zajímáte-li se o Huma) či Iso Kern nebo Klaus Held (…hmm…tak to asi čtete Husserla), vězte že toto jméno, které je pro vás tak samozřejmé, bude pravděpodobně drtivé většině jinak zaměřených zcela neznámé.

[Sám jsem na nápad ustanovit rubriku o klasicích sekundární lit. přišel po té, co skupina sousedíkovců (příznivců prof. Sousedíka – pozn.H.J.) reagovala na můj nechápavý výraz po vyslovení jména Geach jeho stále hlasitějším opakováním. Byl jsem považován za hluchého, protože Geache (analytického tomistu a historika středověké logiky) přece „všichni znají“.]

1  
2