Nomádva

Ostatní

Pět obětí z kyjevského Majdanu

Jurij Verbyckyj, Olexandr Plechanov, Roman Huryk, Bohdan Soľčanyk, Ihor Kostenko
 
Mezi asi stovkou obětí z kyjevského Majdanu, jimž se dnes s úctou říká „Nebeská setnina“, nalezneme i vysokoškolské učitele a studenty. Připomeňme zde pět konkrétních osudů, o nichž jsme se dozvěděli.
 
 

Verbyckyj, Jurij Tarasovič, 50letý vědecký pracovník Karpatského oddělení Subbotinova Institutu geofyziky Národní akademie věd Ukrajiny ve Lvově, kandidát fyzikálně-matematických věd. V roce 2013 obhájil disertaci „Metodické a experimentální základy komplexní banky geofyzikálních informací Karpatské oblasti“. Verbyckyj byl také zkušeným horolezcem.
 
V polovině ledna 2014 si v zaměstnání vzal dovolenou, aby se mohl zúčastnit protestů na Majdanu. Zde 21. 1. utrpěl zranění oka a byl spolu se zraněným kolegou, novinářem a aktivistou Ihorem Lucenkem převezen na oftalmologické oddělení Říjnové nemocnice v Kyjevě. Odtud byl společně s ním unesen skupinou asi deseti mužů, kteří po nemocnicích hledali zraněné účastníky protestů. Prameny se liší v tom, zda se jednalo o příslušníky milice, jednotek Berkut, ukrajinské tajné služby nebo najaté komando vládní Strany regionů. Unesení byli vyvezeni do lesů za Kyjev a brutálně vyslýcháni ohledně organizace a financování protestů na Majdanu. Podle svědectví Ihora Lucenka začali vyšetřovatelé s Jurijem Verbyckým nakládat zvláště surově poté, co zjistili, že pochází ze Lvova. 22. ledna bylo tělo Verbyckého nalezeno v lesích u vesnice Hnidyn v Kyjevské oblasti se stopami mučení. Den poté jej identifikoval jeho bratr v márnici nemocnice v Borysopili. 23. ledna lvovská městská rada rozhodla, aby pozůstalým byla poskytnuta veškerá pomoc s přípravou pohřbu.

 
 
 
Plechanov, Olexandr Viktorovyč, 22letý čerstvý absolvent architektury na Kyjevské národní univerzitě stavebnictví a architektury (КНУБА). 18. 2. byl na Majdanu vážně zraněn střelou do hlavy, utrpěným zraněním podlehl téhož dne v kyjevské 17. nemocnici. Následujícího dne měl obdržet diplom bakaláře. Akademická obec КНУБА se 25. 2. shromáždila, aby vzpomněla na svého studenta a bylo rozhodnuto na budovu umístit jeho pamětní desku.
 
 
 
 
Huryk, Roman Ihorovyč, 19letý student psychologie na Filosofické fakultě Podkarpatské univerzity Vasylje Stefanyka v Ivano-Frankivsku. Byl zastřelen 19. 2. na Majdanu policejním ostřelovačem, podle některých informací právě ve chvíli, kdy se pokoušel tělem chránit ošetřovatelku. Krátce před tím zanechal na sociálních sítích vzkaz: „Teď, nebo nikdy. Všichni na ulici Hruševského. Na smrt.“ (Сейчас или никогда. Все на Грушевского. На смерть.)
Jeho tělo bylo identifikováno o den později v márnici. Jeho pohřbu 24. února v Ivano-Frankivsku se zúčastnili desetitisíce lidí. Průvod vyrazil od centra studentského odboje Prosvita směrem k hlavnímu náměstí za zpěvu lidové písně Пливе кача, která se stala neoficiálním národním žalozpěvem za příslušníky „Nebeské setniny“. Tam byl Huryk pohřben jako „Hrdina Ukrajiny“ vedle padlých bojovníků Ukrajinské povstalecké armády. Téhož dne bylo prý také v Ivano-Frankivsku přijato usnesení, aby jedna z hlavních ulic města nesla napříště jeho jméno.
 
 
 
Soľčanyk, Bohdan Zinovijovič, 28letý učitel historie Ukrajinské katolické univerzity ve Lvově, pravidelně přijížděl se studenty podpořit demonstrace v Kyjevě. Třetí cesta v polovině února se mu měla stát osudnou. Zatímco v noci na pátek 20. února byla za mezinárodní asistence dojednávána dohoda o příměří, v ulicích kolem Majdanu zuřily stále potyčky s použitím střelby. Bohdan Soľčanyk se se skupinou demonstrantů vydal k Říjnovému paláci, u nějž se strhl zápas s pořádkovou policií a jednotkami Berkut. Nebyl ozbrojen, pouze se chránil nalezeným štítem. To bohužel nestačilo, kulka neznámého ostřelovače ho zasáhla v oblasti hlavy a byl na místě mrtev. 23. února byl za účasti 8000 lidí pohřben v rodném Starém Samboru.
 
Bohdan Soľčanyk pracoval na katedře nových a nejnovějších dějin Ukrajiny. Vystudoval historii a sociologii Lvovské národní univerzity Ivana Franka, v letech 2008-2013 pobýval na doktorandském stipendiu Polské akademie věd ve Varšavě, nyní připravoval disertaci z historie „Volební praxe na malém západoukrajinském městě v letech 1965-2016“. Ukrajinská katolická univerzita chce jeho práci posmrtně vydat a pod jeho jménem zřídit stipendium pro nadané studenty.

 
 
 

Kostenko, Ihor Ihorovyč, 22letý student Geografické fakulty Lvovské národní univerzity Ivana Franka v oboru „management organizací“, byl od začátku aktivistou tzv. Euromajdanu. V pátek 20. února byl nalezen na Institutské ulici poblíž Říjnového paláce mrtev s dvěma průstřely lebky a hrudníku. Zároveň měl i komplikované zlomeniny nohou. 23. února byl pohřben v rodné vsi Zubrec v Ternopilské oblasti.
 
Ihor Kostenko vyrůstal na venkově pouze s prarodiči, oba rodiče museli odjet za prací do Ruska. Roku 2009 vystudoval Kolegium svatého Josafata v okresním městě Bučač. Během studií ve Lvově pak pracoval též jako žurnalista internetového serveru „sportanalytic.com“ a proslul i jako autor asi 280 hesel ukrajinské Wikipedie, dalších 1600 hesel redigoval.

 
 
 
(Z ukrajinských a zahraničních zdrojů zpracovali Jan Kranát a Robert Roreitner)

 
 
Žádné komentáře