Nomádva

Ostatní

Platón v létě – Platón na podzim: Antonín Šíma

Název této stati by klidně mohl znít „Sofistés v létě a Sofistés na podzim“. Položme si však otázku: podařilo se nám již překonat všechny negativní představy, jež vyvstávají při vyslovení jména „sofista“? Kdo je sofista? Jaký výměr se skrývá za tímto téměř hanlivým označením? Přesně tyto otázky svedly dohromady zajímavou společnost v Platónově dialogu Sofistés.
Sókratés tuto otázku položil, ale odpověď na ni hledá tajemný host z Eleje společně s mladým a velmi nadaným matematikem Theaitétem. K jakým filosofickým múzám se zkoumání dialogu obrací, je dáno místem hostova původu a jeho spřízněností s Parmenidovou filosofií.

Platónův dialog Sofistés byl zvolen za téma letošního mezinárodního symposia, které již tradičně jednou za dva roky pořádá Česká platónská společnost ve spolupráci s mnoha dalšími akademickými a vědeckými institucemi. Tentokrát se při spolupráci sešly, vedle Ústavu filosofie a religionistiky, filosofické katedry z dalších dvou univerzit v Čechách a záštitu nad celým platónským létem a podzimem převzala Mezinárodní filosofická akademie v Lichtenštejnsku. Finanční zajištění pořádaných akcí poskytl vzdělávací grant Finančních mechanismů EHP/Norska, podaný na téma „Platónův dialog Sofistés“.

Proč stále mluvím o létě, když podzimní symposium máme ještě v živé paměti? Příprava na podzim začala daleko dříve, než by se mohlo zdát, a její vrchol připadl na červen. V tomto měsíci se konaly dvě důležité události. První: seminář s četbou Sofisty ve spolupráci s Mezinárodní filosofickou akademií v Lichtenštejnsku, druhá: disputace pořádaná na Evangelické teologické fakultě v Černé ulici, jejímž tématem byl zásadní problém dialogu Sofistés – „nejvyšší rody“ jsoucna.

Účast na seminárním týdnu v Lichtenštejnsku za UFaR mohli získat studenti, kteří úspěšně absolvovali seminář Jakuba Jinka (Druhé nejlepší zřízení v Platónových Zákonech). Další podmínkou pro zdárný průběh semináře byl referát buď k důležité části dialogu Sofistés, nebo k sekundárnímu autorovi. Výjezdního semináře se dále účastnili studenti z Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a studenti Filosofické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. Zdatnými průvodci do malé alpské země a do tajů jednoho z nejtěžších Platónových dialogů byli Jakub Jinek a Aleš Havlíček. O zdárnou cestu tam a zpět se staral řidič mikrobusu Mercedes, jenž se hrdě hlásil k italskému označení řidiče „autista“.

Při bližším pohledu na knížectví Lichtenštejnské se ukázalo, že se jedná o zemi s několika malými městy v údolí řeky Rýn a alpským horským masivem, jemuž vévodí trojvrchol hory „Drei Schwestern“. Kníže, vládce Lichtenštejnska, má hrad postavený na skále tyčící se nad hlavním městem Vaduz. I naše ubytování se nacházelo v horách, v osadě Steg, a než jsme překonali nadmořskou výšku mezi Rýnem a touto osadou, řádně se zapotil náš Mercedes i pan „autista“. Předběžné pročtení dialogu Sofistés jsme zvládli již během cesty s pomocí palubního mikrofonu. Na začátek se ukázalo, že bude třeba korigovat některé obraty českého překladu, který si většina účastníků vezla s sebou. Průběžná komentovaná četba probíhala během celého výjezdního semináře a k jednotlivým tématickým okruhům byly předneseny referáty. Jednoho odpoledního zasedání se zúčastnili představitelé Mezinárodní filosofické akademie. Seminář neprobíhal pouze v uzavřených prostorách s vyhlídkou na hory, několikrát jsme si sbalili své texty a referáty a vydali se číst ven na čistý horký vzduch. Takto mohl spatřit například návštěvník švýcarského letoviska Locarno jednoho červnového odpoledne sedět zvláštní skupinku u jezera lemovaného horskými úbočími, jak poslouchá přednášku referátu nebo se dohaduje o smyslu pasáže, jíž se věnoval. Pokud plán četby na jeden den nebyl splněn, pokračovala v místě ubytování, kde nám byla k dispozici téměř po celou noc Jägerstube. Zde bylo dovoleno podpořit intelektuální šplhání do nevídaných výšin Sofistových nejvyšších rodů i vzýváním patřičných múz, aby obtížná myšlenka byla snáze ulovena.

Získat přibližnou představu o tom, co je rozuměno jménem „sofista“ a jaký je jeho výměr, se účastníkům výjezdního semináře podařilo společně s Platónovým textem až na zpáteční cestě do Čech. I to svědčí o nesmírné komplexnosti Platónovy filosofie obsažené v dialogu Sofistés, po celý týden téměř slovo od slova probírané a diskutované.

Následující den po návratu z Lichtenštejnska se konala disputace v budově ETF v Černé ulici. Disputace na téma „nejvyšších rodů“ se účastnili: Filip Karfík, jemuž náležel výklad litery textu, Štěpán Špinka s výkladem vázaným na širší etický koncept Platónovy filosofie a Pavel Kouba s výkladem systematickým. Moderování celého bloku diskusí a odpovědi na disputaci Pavla Kouby se ujala Lenka Karfíková. Zatímco jednotliví odborníci na otázky Platónovy filosofie věnovali pozornost buď důslednému představení problému „nejvyšších rodů“ v dialogu Sofistés, nebo naznačení jeho výkladu v kontextu nauk o dobru, Pavel Kouba směřoval k rozpracování rozumění „nejvyšším rodům“ ve vztahu k ontologii M. Heideggera. Systematicky se nechal vést pojmem působnost (dynamis), s jehož pomocí načrtl komplexní model ukazování se jsoucna ve vzájemných vztazích k sobě samému a k jiným jsoucnům. Mezi vztahy zdůraznil aspekt praktického přístupu lidského tázání po jsoucím a lidského rozumění bytí skrze ukazující řeč (logos).

Vyvrcholením dění kolem Platóna a dialogu Sofistés bylo listopadové symposion. Do Prahy se na tuto akci dostavili nejvýznamnější světoví badatelé. Tito hosté, podobně jako host z Eleje, ve svých příspěvcích naznačili, jak tam u nich rozumějí problému „nejvyšších rodů“, a tomu, koho je možné označit jménem „sofista“.

Symposion začalo ve středu 11. listopadu. Dopoledne jsme se vedle úvodního příspěvku T. A. Slezáka dočkali i podrobnějšího výkladu o „Platónově strukturní ontologii“ od Štěpána Špinky. Příspěvek navazoval na základní motivy, představené na červnové disputaci, komplexněji vysvětlil možnost, jak rozumět vztahům mezi „nejvyššími rody“ v kontextu vztahů téměř veškerého jsoucna.

V odpolední sérii příspěvků přitahoval nejvíce pozornosti smělý příspěvek Luca Brissona (How should the Sophist 253d5-e2 be interpreted? Does this passage on dialectics deal with the Forms?). Brisson se pokusil navrhnout alternativní smysl pasáže, jež pojednává o způsobech dialektiky a dvou základních ohledech její praxe. Pohledu od mnoha věcí k jednomu jim společnému ohledu – skládání a pohledu od jednoty k mnohosti věcí – dělení. Termín idea (idéa) podle jeho čtení nemusí odkazovat k inteligibilním entitám v ontologickém nebo logickém smyslu, nýbrž může odkazovat k duši. Podobně dialektické skládání a dělení nemusí za svůj předmět považovat pouze inteligibilní entity, ale také duši. Na vysvětlenou Brison odkázal na pasáž o světové duši z Timaia, kde je popisována její funkce slovesem (periéchein). Sloveso s volným překladem „obklopovat, objímat“ označuje inteligibilního živočicha, který v sobě zahrnuje všechna inteligibilia, podobně jako smyslový živočich (uspořádaný svět) v sobě objímá všechny smyslové věci. Světová duše je postižena pomocí stejného slovesa jako obklopující tělo světa. Dialektiku skládání Brison navrhl číst společně s pasáží z IX. knihy Ústavy, kde Sókratés v rozhovoru načrtá obraz duše jako živočicha, který v sobě zahrnuje mnoho různých podob, jakoby srostlých v jednotu. Sókratés hodlá na tomto obraze ukázat působnost spravedlnosti a nespravedlnosti v duši. Načrtnutím těchto významových paralel Brison podpořil návrh, přeložit termín idea v pasáži Sofisty jako „přirozenost“ nebo jako „druh“, a tím umožnit vztáhnout dialektickou praxi skládání a dělení i k duši.

Nejzajímavější příspěvky čtvrtka zazněly v dopolední sérii. Nejprve Filip Karfík přednesl detailní analýzu středové části dialogu Sofistés. Ve svém příspěvku již nebyl vázán podmínkami červnové disputace, a proto neváhal v závěru položit důležité otázky, na něž v souvislosti s problémy v dialogu Sofistés hledala odpověď antická filosofická tradice stejně jako tradice současných badatelů. Zavedl Platón pohyb i v inteligibilní oblasti? Co jsou „nevyšší rody“? Co je bytí? Dialog Sofistés v interpretaci Filipa Karfíka umožňuje odpovědět na tyto otázky.

Závěrečný příspěvek dopoledne přednesl Job van Eck (A masterpiece of logical analysis: Plato’s theory of falsity in the Sophist 254d-263d). V něm povedeným způsobem obhájil Platóna před nařčením z logické nedůslednosti. V souvislosti s řešením logického problému autopredikace na ni upozornil G. Vlastos zavedením tzv. paulinských predikací, tj. pokud mluvíme o ideji a predikujeme jí vlastnost, provádíme vlastně záměnu ideje za jednotlivou věc, jíž predikujeme tuto vlastnost. Máme-li třídu prvků s vlastností P (pohyb) a třídu prvků s vlastností K (klid), pak výrokem „pohyb se stává klidem a klid se stává pohybem“ míníme, že existuje alespoň jeden prvek třídy P, který náleží do třídy K, ale třída prvků P není rovna třídě prvků K a sama nemůže nést tuto vlastnost. Van Eck ukázal, že Platón si byl tohoto druhu predikace vědom a v dialogu Sofistés se jí při popisu vztahu pohybu a klidu k dalším idejím nedopustil. A nejenom to, příspěvek přesvědčivě obhájil také názor, že hostův výklad negativního výroku „Theaitétos letí“ v závěru sledované pasáže odkazuje k propracované teorii založené na přesném vymezení vazeb mezi „totožností“ a „růzností“. Ta je výsledkem Platónovy „mistrovské logické analýzy“ vzájemnosti jazykových výpovědí a ontologických vazeb mezi idejemi.

Závěrečný den Platónského symposia přinesl příspěvky, v nichž se jejich autoři snažili představit jednotící pohled na dialog Sofistés. Z rámce snah o vysvětlení centrální pasáže vybočoval referát Jakuba Jinka, který zasadil zkoumání za účelem postižení přesného významu jmen: „sofista“, „politik“, „filosof“ do širšího kontextu Platónovy politické filosofie. Pokusil se načrtnout jednotící „topografii“ lidských typů, s nimiž se můžeme setkat v Platónových dialozích a přiřadit každý typ k patřičnému dialektickému výkonu. Vodítkem mu bylo vymezení „politika“, který mísí podle náležitých poměrů, ze stejnojmenného dialogu a rozlišení typů lidských duší na základě obecních zřízení, kde se tyto typy snáze ukazují z IX. a X. knihy Ústavy. Až sofisticky divadelní závěr celému symposiu obstaral s velkým filosofickým nadhledem Denis O’Brien s příspěvkem (The Stranger’s farewell?). O’Brien s ohledem k Parmenidově básni Alétheia prozkoumal, zda snad je možné ať myšlenkou, či slovem vydat se po cestě, „že není“. Upozornil tím na důležité místo v Sofistovi (254d-263d), kde elejský host zmiňuje, že otázku, v jakém smyslu jest nebo není jakýkoli opak (enantion) jsoucna, opustili partneři ve zkoumání již dávno na úkor otázky po nejsoucnu ve středové pasáži. Jejím výsledkem je výměr nejsoucna jako různého (heteron) vzhledem k jsoucnu (257b2-3).

Za zmínku by určitě stály i další úvahy přednesené na symposiu, zde však lze pouze zmínit, že všechny příspěvky získají svou knižní podobu v chystaném sborníku k dialogu Sofistés. Jaký je závěr tohoto referátu? Víme lépe, kdo je sofista? Po celou dobu našeho zkoumání jsme poslouchali múzy elejské, zdá se však, že bez důsledného zhodnocení zpěvu múz iónských nebude výsledný obraz „sofisty“ stejně jako vědoucího a přesto hledajícího „filosofa“ nikdy úplný. Ani důsledné hodnocení obou myšlenkových tradic možná stačit nebude. Takže otázka by měla lépe znít, „kdo je filosof“?
Žádné komentáře