Nomádva

Ostatní

Počátky: bytí, řeč a slina - Eliška Luhanová

Vyposlechnuto v tramvaji č. 17 mezi Braníkem a nádražím Modřany 2. září 2010
Účastníci: Dvě děti, ona a on, první, možná spíš druhá třída. Dvě matky, střední věk, co do zjevu prostě "běžné ženy".
Matky stojí vedle sebe, každá u své tyče, vedou řeči o čemsi indiferentním. Děti sedí pod nimi, každé na své sedačce. Otáčí se směrem k oknu (tramvaj tu jede podél řeky), aby k sobě nebyly zády.

Ona: Tak hádej.
On: Tak řikej.
Ona: Je to něco ve vodě.
On (přemítavě): Ve vodě? A je to voda?
Ona (s převahou): Ne. Voda stejně neni ve vodě.
On (lehce defenzivně, ale s jistotou): Jojo.
Ona (stále s toutéž převahou): Nene. Neřiká se, že je voda ve vodě.
On: Neřiká. Ale stejně tam je, ne?
Ona (lehce znejistěně): Hm. (A se znovunabytou jistou) Ale je to slina.
On: Slina?
Ona: Jo. Myslim slinu ve vodě. Slina je ve vodě.
On (vítězně): Neni. Řiká se, že slina je na vodě. Protože tam plave takhle, nahoře.
Ona: Neplave. Takhle nahoře plave ta pěna. Ale slina je dole. Ve vodě.
On: Nene, neni. Tam už je to smíchaný. Tam je to rozpuštěný. Tam už vubec neni slina.
Ona (lehce nejistě): Ale jojo, kde by byla? Když jí tam jako plivneš?
On: Řikám ne, už to nejde vyndat, je to rozpuštěný v tý vodě.
Ona (zamyšleně): Hm. (A posléze vítězně) Takže je teda slina ve vodě?!
On (s popuzenou netrpělivostí): No neni ve vodě, ti řikám. Je tam rozpuštěná, v tý vodě. (Kratičká pauza. A pak zaraženě) Teda myslim, že je to jako smíchaný, chápeš...
Ona (ještě vítězněji): Nene, je tam, slina je ve vodě, když řikáš, že v ní je rozpuštěná.
On (rozčíleně): Ale nene, to se jenom tak řiká, ale neni tam, přece tam nemůže bejt, když je tam rozpuštěná. (Opět kratičká pauza) Teda jako smíchaná, smíchaná myslim, ne.
Ona (naprosto vítězně): Jojo, jojo, slina je ve vodě, slina je ve vodě!
Matka 1: Natálko co to řikáš? Fuj! Fuj! O čem to mluvíš? To je ošklivý. Proč radši neřekneš Pavlíkovi, co ste dělali dneska ve škole?
Matka 2 neříká nic; sehne se a poupraví Pavlíkovi bundičku na ramenou.

Děti zmlknou, koukají ven (za oknem stále ještě ubíhá řeka) a kývají nohama. Matky stojí vedle sebe, každá u své tyče, a vedou řeči o čemsi indiferentním.
Žádné komentáře