Nomádva

Ostatní

Název této stati by klidně mohl znít „Sofistés v létě a Sofistés na podzim“. Položme si však otázku: podařilo se nám již překonat všechny negativní představy, jež vyvstávají při vyslovení jména „sofista“? Kdo je sofista? Jaký výměr se skrývá za tímto téměř hanlivým označením? Přesně tyto otázky svedly dohromady zajímavou společnost v Platónově dialogu Sofistés.
Co je ještě mizernější než schopnosti českých politiků důstojně vládnout? Naše schopnosti jejich vládnutí kontrolovat.

V minulém čísle jsme vyhlásili soutěž, ve které jsme Vás vyzývali k zasílání vtipných výroků, které jste na ÚFaRu zaslechli. Jak bude v následujících třech výrocích, které jsou níže otisknuty, vidět, rozhodně o ně není nouze. Výroky sesbíral, nám zaslal a cenu (čtyři lístky do divadla Kámen) vyhrál Jiří Růžička.

Jako řada mladých intelektuálů jsem si i já v sobě v období svého odborného historického studia pěstoval naději, že se v blíže neurčené budoucnosti proslavím významným přínosem pro vědecké poznání naší minulosti. Jak život šel svou cestou, tak jsem záhy začal chápat, že ne já sám, ale něco mimo moji osobu, něco samo o sobě, co si mne vyhlédne, mi snad dá šanci dokázat něco víc, než jen klasické hromadění a interpretaci poněkud nudných faktů. Ale nikdy jsem si nedovedl představit, že tím osudovým momentem se v mém dosavadním životě stanou trpaslíci.

věnováno Aleně T. a Ondřejovi K.

 V jednu hodinu ráno a po pěti pivech mi byla v jednom pražském baru položena velmi osobní otázka: "Takže ty si teda myslíš, že vědomí je prostě produkt mozku?" S nezřetelným pocitem, že se právě chystám spáchat ne snad přímo intelektuální sebevraždu, ale aspoň faux-pas, jsem odpověděl, že ano. Nutno poznamenat, že moji kolegové, ač nejspíš odkojeni kontinentální averzí vůči jakémukoli vědeckému, neřku-li reduktivnímu vysvětlení vědomí, zachovali v tu chvíli dekorum a nepřestali se se mnou bavit.

Začátkem října 2007 jsem potkal v Mnichově jednoho dobrého známého. Doktorand filosofie původem z Konga mi vyprávěl dojemnou historku o významu tělesnosti. Diktátor Laurent Désiré Kabila byl zavražděn v lednu 2001. Vraždu provedli buď členové Kadogo, jeho oblíbené armády složené z dětských žoldnéřů, nebo příslušníci Kabilovy osobní stráže. Diktátor měl ve zvyku „podepisovat“ svá skrytá bankovní konta otiskem palce. Asi se inspiroval poslední bezpečnostní vymožeností zavedenou do manažerských laptopů. Při pohřbu se zjistilo, že mrtvole chybí právě ono tělesné pečetidlo umožňující nekontrolovaný přístup k mnoha miliónům.

1  
2  
3