Nomádva

Tématické příspěvky

Člověk-stroj: La Mettrieho argumenty pro materialismus - Jindřich Černý

Text pojednává o La Mettrieho argumentech pro překonání karteziánského dualismu, které La Mettrie formuluje v rámci Descartovy filozofie ve dvou paralelních krocích:

1. La Mettrie předpokládá s Descartem, že zvířata jsou stroje a že člověk má duši. Podle Descarta má člověk duši, protože pouze a jedině on dokáže absolvovat tzv. jazykový test. Jazykový test ale podle La Mettrieho mohou zvládnout i zvířata. Z toho pak La Mettrie vyvozuje dva závěry:
          a) člověk je (stejně jako zvířata) strojem;
          b) zvířata mají (stejně jako člověk) duši a jsou schopna (jako člověk) cítit a myslet: jsou to „cítící stroje“.

2. La Mettrie se na základě fyziologie a specifického pojetí duše snaží o redukci myšlení na hmotné procesy: ve všech organismech existuje jen jedna substance a ta je hmotná.

La Mettrieho závěry z (1), které jsou samy o sobě přijatelnější než Descartova tvrzení o zvířatech a strojích, však nelze považovat za opodstatněné z důvodu problematičnosti La Mettrieho klíčového předpokladu, a to schopnosti zvířat absolvovat jazykový test.


Jazykový test
V Rozpravě o metodě Descartes formuluje hypotézu zvířete-stroje. Descartovou snahou je ukázat, že všechny organismy jsou jen mechanismy. Výjimku představuje pouze člověk, který má – krom těla – i duši. Zvířata podle Descarta duši nemohou mít, protože na rozdíl od člověka, nedokáží projít jazykovým testem: „[zvířata] nebudou nikdy moci užívat řeč, ani sestavovat jiné znaky tak jako my, když chceme ostatním sdělit svoje myšlenky.“[1]
Právě na základě jazykového testu lze podle Descarta neomylně konstatovat absenci duše u zvířat-strojů. Podstatné přitom je, že neschopnost zvířat uspět v jazykovém testu není důsledkem absence nějakého orgánu mluvy: nemožnost, o které Descartes hovoří, je principiální nemožností a papoušci, kukačky apod. proto nemohou představovat protipříklad.
Descartes svojí úvahu o potřebě upřít zvířatům-strojům duši v neposlední řadě podpírá i jednou praktickou motivací. Jak uvádí v  dopise adresovaném Williamu Cavendishovi: pokud bychom přisoudili nesmrtelnou duši jen některým zvířatům, pak bychom ji nevyhnutelně museli přisoudit všem zvířatům, což jistě není přijatelné, pokud duši přisuzujeme nesmrtelnost.[2]


Člověk-stroj
Obecně se má zato, že La Mettrie pouze vychází z mechanické části karteziánství a rozšiřuje hypotézu zvířete-stroje i na člověka včetně jeho domněle nehmotné duše. Odtud by pak pramenil jeho radikální mechanicko-materialistický monismus vyjádřený sloganem „člověk je stroj“ (l'homme est une machine).[3] La Mettrieho materialismus je však bohatší a neredukuje se na prosté nahrazení koncepce zvířete-stroje (bête-machine) koncepcí člověka-stroje. Současně však v sobě skrývá významné nepochopení Descartova jazykového testu. Nejprve ale k La Mettrieho argumentům pro „materializaci duše“, k jeho snahám o překonání karteziánského dualismu.
V úvodních pasážích Člověka-stroje se La Mettrie na řadě praktických příkladů (vliv jídla, spánku, stáří apod.) snaží vykázat paralelismus mezi stavy těla a stavy duše: „různé stavy duše jsou souvztažné k stavům těla.“[4] Změna stavů duše tak má za následek změnu stavů těla a naopak. La Mettrieho cílem je však vykázání materiálnosti duše. Za tímto účelem volí následující definici duše: „[...] duše je jen pohybovým principem nebo hmotnou částí mozku mající schopnost cítit... [duše] je hlavní pružinou celého stroje, který má vliv na všechny ostatní.“[5] Aby podložil toto tvrzení, odvolává se La Mettrie na von Hallerovy práce o dráždění svalů, které podávají důkaz, že hmota je schopna pohybovat sebe samu.[6] Takto biologicky („aristotelovsky“) pojatou duši je pak skutečně možné připsat jak zvířatům, tak člověku bez obav z konfliktu s tezí materialismu.
Na podporu tohoto tvrzení La Mettrie využívá Descartova ztotožnění zvířat se stroji, které  mělo podle Descarta ukázat, že mezi zvířaty a člověkem existuje principiální rozdíl. La Mettrie přijímá první část tohoto tvrzení, odmítá však druhou. Mezi zvířaty chápanými jakožto stroje a člověkem totiž podle La Mettrieho existuje nejvýše rozdíl stupně: přechod od zvířat k člověku je kontinuální. La Mettrie tedy v jistém smyslu obrací Descartovu motivaci: pokud považujeme většinu živočichů za stroje, pak není důvod v případě jednoho jediného, člověka, dělat výjimku. Člověk je taktéž strojem.
Na to, že neexistuje žádný principiální rozdíl mezi zvířaty a člověkem, poukazuje i skutečnost, že zvířata mají některé schopnosti, které byly podle Descarta vlastní výhradně člověku. Mezi ně La Mettrie řadí právě schopnost mluvit, kterou redukuje – a zde se skrývá ono nepochopení Descarta – na pouhou schopnost vyslovovat.[7] Z těchto La Mettrieho úvah lze pak odvodit důležité důsledky pro jazykový test:

A) Pokud stroje (zvířata) dokáží mluvit, pak dokáží absolvovat jazykový test. Jazykový test tudíž nemůže být kritériem pro připsání duše. Člověk – jakožto bytost domněle mající duši – musí být v takovém případě odlišen od strojů na základě jiného kritéria. A vzhledem k tomu, že si lze těžko představit existenci alternativního a podobně konkluzivního kritéria, je možné duši zcela eliminovat a uzavřít, že všechny organismy jsou bez výjimky stroji.

La Mettrieho úvahy však umožňují i ponechání jazykového testu v platnosti. Z testu se v takovém případě stává  „dvojsečná zbraň“:

B) Pokud měl být test, jak chtěl Descartes, kritériem pro připsání duše a pokud jej dokáží absolvovat i zvířata, pak je možné duši připsat i zvířatům. Člověk, stejně jako zvířata, je strojem. Zvířata však nejsou stroji tout court; jsou „oduševnělými stroji“. Descartes se proto mýlí, když tvrdí, že to jsou „jen“ stroje: zvířata-stroje i člověk-stroj mají schopnost myslet a cítit.


Závěr
La Mettrie vychází z Descartova tvrzení, že zvířata lze chápat jako mechanismy. Na rozdíl od něj si je však vědom omezení metafory stroje. Tu, jak se zdá, Descartes chápe doslova. S využitím klasifikace tzv. efektorů (obecně: systémy schopné konat) francouzského kybernetika Pierra de Latila, kterou cituje St. Lem v Technologické sumě, lze rozdíl v La Mettrieho a Descartově pojetí strojů postihnout následujícím způsobem: zatímco Descartes uvažuje o podmíněných efektorech bez zpětné vazby na vnější prostředí à la termostat, La Mettrie bere v potaz efektory kvalitativně vyššího řádu, tj. takové, které mají nejen vazbu na vnější prostředí, ale jsou schopné i samoorganizace (mohou programovat sebe sama). Mezi ně řadí Lem mj. zvířata, člověka a hypotetické „elektronické mozky“.[8]
Zdá se však, že toto pojetí strojů není vůbec reflektováno v La Mettrieho úvahách o schopnosti mluvit: pronášet slova by jistě mohly i descartovské efektory, aniž bychom o nich proto říkali, že tím absolvovaly jazykový test. O něčem podobném mluví ostatně v Rozpravě o metodě sám Descartes: stroje mohou pronášet slova (proférer des paroles), ale pouze lidé mají schopnost verbálně reagovat na to, co se děje v jejich okolí[9]. Schopnost verbální reakce vyžaduje po mluvčích připravenost k užití jazyka v situacích, ve kterých se nikdy předtím neocitli. Takových situací může samozřejmě být potenciálně nekonečně mnoho. Descartes má proto pravdu, když o svých efektorech (rozuměj: zvířatech-strojích) tvrdí, že „nejednají na základě vědění, leč pouze na základě dispozic [svých] orgánů...[zvířata] potřebují pro každou činnost zvláštní dispozici.“[10]




[1]     [Descartes (1637/1888), s. 109]. DESCARTES, René, Discours de la méthode. Nouvelle édition, Paris: Hachette 1888.

[2]     Srv. [Gunderson (1964), s. 203]. GUNDERSON, Keith, „Descartes, La Mettrie, Language, and Machines,“ In: Philosophy, roč. 39,          1964, č. 149, 193-222.

[3]     [La Mettrie (1747/1865), s. 29]. LA METTRIE, Julian Offroy de, L'homme machine. Paris: Frédéric Henry 1865.

[4]     [La Mettrie (1747/1865), s. 47].

[5]     [La Mettrie (1747/1865), s. 128-129].

[6]     Srv. [Assézat (1865), s. xli]. ASSÉZAT, J., „Introduction,“ In: LA METTRIE, L'homme machine, s. xi-li.

[7]     Srv. [La Mettrie (1747/1865), s. 59].

[8]     Srv. [Lem (1984), s. 13]. LEM, Stanisław, Summa Technologiae, Warszawa: PWN 1984.

[9]     Srv. [Descartes (1637/1888), s. 111].

[10]    [Descartes (1637/1888), s. 110].

Žádné komentáře