Nomádva

Tématické příspěvky

V rohu stály ukroucené cigarety a byla tam tma: T. Koblížek

pár slov o Jindřichu Heislerovi
Také v jistých filosofických kruzích je dobře známo Saussurovo rozlišení mezi tím, co tvoří předmět obecné lingvistiky – totiž systémem jazyka – a tím, co stojí mimo její sféru – jednotlivými akty výpovědi. Vzhledem k tomu, že jazyku náleží jistá stabilita či setrvalost napříč rozmanitým mluvením, může se stát „předmětem analýzy“, představuje „dobře vymezený objekt v různorodém souboru faktů řeči“. Taková stabilita je však jednotlivé výpovědi upřena, prchavou promluvu lze jen obtížně zachytit či zaznamenat. Aby tento rozdíl Saussure zdůraznil, poznamenává, že „akty promluvy by bylo ve všech detailech nemožné fotografovat“ - ve skutečnosti jsou „podružné a více či méně náhodné“. Pravda je ovšem taková, že fotografie jednotlivých výpovědí existují a pro jisté autory mají zcela specifický význam. Jak známo, vedle řady jiných, se „fotografování slov“ věnoval Jindřich Heisler – surrealistický básník, jenž pořídil několik takových snímků, když se za nacistické okupace skrýval v bytě malířky Toyen. Fotografované básně – obsažené v souboru Z kasemat spánku (1940) – vždy představují součást scény, kterou tvoří předměty bez zřejmé vzájemné souvislosti. Například nad básní nadepsanou Hluboko v noci směřuje ke strážní budce zástup žen v prostěradlech (nalepené fotografie), z nichž první v ruce třímá sekáček na maso. Okolo zástupu jsou nedbale rozprostřeny čokoládové koláčky, část papírového povrchu je pokryta pískem (ale mohly by to být i hrudky cukru). Fotografovaný text praví: „Prázdný podnos na dort/ prorostlý jediným listem smuteční vrby/ třicetkrát zvětšeným/ a vyrůstajícím z těla paní/ která leží v posteli/ a čte došlou poštu/ Tento sloužící podnos/ ji každé ráno tiše navštěvuje/ a odchází pak sám/ na své místo v zrcadlové skříni/ aniž by se přetrhl list/ který jím prorůstá/ a vychází z těla paní/ ležící v posteli.“ Pod textem se rozprostírá bílá plocha, bez cukru a bez koláčků.

Ocitujme ještě z fotografie nesoucí název Já jsem tam nikdy nebyl. Zde snímek zachycuje – krom básnického textu – plastikovou hračku-„zvířátko“ (zřejmě se jedná o psa), palmu a stolek, na němž stojí otevřená skříňka obsahující těžko identifikovatelné předměty (zřejmě lahvičky s léky). Z textu se dozvídáme, že: „V rohu stály ukroucené cigarety/ a byla tam tma/ protože okénka sucharu jsou malá/ oslové tam žvýkali turecký med/ a žrali ho celé balíky/ i s bambitkami/ které se skrývaly uvnitř/ Byla tam kokosová žena/ která tančila a polykala šroubky/ a když se napila/ kukátko ve dveřích se otevřelo/ a spánek tamtudy unikal/ jako zelený kouř.“ Jaký to má všechno smysl, nevíme. Na závěr pouze můžeme dodat, že Heisler strávil v bytě Toyen pět let. Po konci války spolu odjeli do Francie, kde se zařadili do úzkého okruhu okolo André Bretona. Byl to dokonce sám Breton, který v lednu 1953 dopravil Heislera po srdečním záchvatu do nemocnice, kde náš fotograf textů zemřel. Bylo mu 38 let.

Žádné komentáře