Nomádva

Tváře UFaRu

Rozhovor s Doc. Karlem Theinem, PhD.

1987 – absolvoval FF UK, obor vědecké informace a knihovnictví
1990 – 1994 - doktorské studium na École des Hautes Études en Sciences Sociales
1995 - obhajoba doktorské práce "Le lien intraitable. Enquete sur le temps dans la République et le Timée de Platon"
2006 – jmenován docentem, ředitel Ústavu filosofie a religionistiky FF UK
Toto číslo má za své téma začátky a to ve všech možných podobách. Je vůbec možné „začít s filosofií“, pomineme-li filosofii jako studijní obor?
Možné to jistě je, alespoň pokud nepokládáme svou individuální mysl za nevzniklou. Ale sotva to bývá věcí datovaného okamžiku. Ovšem vzhledem k tomu, že vzpomínky jsou nevyhnutelně falešné, jakákoli konkrétní odpověď patří do žánru fikce spíše než filosofie samé.

Kdo filosofoval první?
Mám dojem, že odpověď je zhruba stejná jako u předešlé otázky. Prvenství je poněkud sportovní kategorie a jakkoli nominace na první místo bývala oblíbenou disciplínou (běžným kandidátem býval v nám blízkých končinách Homér), v současné době vyšla z módy. Sám žádného kandidáta nemám.

Jak jste začínal Vy?
Upřímně řečeno vůbec se nepamatuji, ale bezpochyby víceméně nahodilou četbou toho, co se našlo v domácí knihovně nebo antikvariátu – vzhledem k dost odlišné povaze doby to byl začátek zcela běžný.

Existuje nějaký filosofický spis, o kterém byste mohl říct, že Vás ve Vašich „filosofických začátcích“ výraznějším způsobem oslovil? Který to je, je-li?
Neměl jsem ani nemám žádné zásadní favority. Zajímají mě spíše obecné problémy než jednotliví autoři, jakkoli jejich studium je naprostou nezbytností. Vážnost věci a odstup od ní jsou dva klíče k jedněm dveřím. Valéry to říká přesně: co mě zajímá není vždy to, na čem mi záleží.

Jak si představujete svůj „filosofický konec“? Je jím snad právě akademický post?
Svůj konec – filosofický ani jiný – si nepředstavuji. Jsem si naprosto jistý, že bez ohledu na mé případné představy či plány se o něj postarají příroda a čas. Vzhledem k jejich vynikajícím výsledkům na tomto poli jim plně důvěřuji.

Již třetím rokem zastáváte funkci ředitele ÚFaRu. Která ze změn, jež byly za tu dobu realizované, změnila dle Vás nejvíce studentský život k lepšímu?
Ihned mě napadl uspokojivý vývoj knihovny, včetně přístupu studentů k fondu. Což je ovšem zásluha knihovníků, nikoli má. Zavedení tutorských kurzů je další dobrý krok –ani k tomu však nedošlo mým přičiněním. Důležité je i zachování pestrosti v nabídce kurzů, ale to není změna, nýbrž její šťastné odvrácení.  

Jsou na Vaší funkci i nějaká pozitiva či je to pouze o krvi a potu?
Má-li úřadování nějaké kladné stránky, bohužel mi zůstaly zcela skryty.

Jaký je momentálně největší problém ÚFaRu?
Jde o problém celé univerzity, navíc nejen u nás – nárůst administrativy a vnějších tlaků na homogenizaci studia.

V době, kdy vyjde toto číslo, budou již Vánoce za námi. Přesto se musím zeptat: Jaké cukroví máte nejraději?
Vlastně žádné nemám, možná i proto, že doma nepečeme.

Děkujeme za rozhovor!
Žádné komentáře