Nomádva

Tvůrčí psaní

Vladimír Machek je básníkem a spolu s tím dramaturgem a scénáristou ostravského Bílého divadla. V roce 2002 vydal v nakladatelství Tilia sbírku básní Co všechno za vodou, v současnosti se připravuje titul Tady je klátivý klátil. Nevím, do jaké míry má smysl rozepisovat se o Machkových hrách. Kdo se jenom trochu o oblast divadelních performancí zajímá, již o Bílém divadlu Ostrava a jeho „paradivadelních experimentech“, se kterými procestovalo, nutilo k zamyšlení a někdy snad i trochu pobouřilo velkou část Evropy, slyšet musel.

 

Potkal jsem Vladimíra Machka na velikonoční sobotu za pohnutého stavu mysli kolem půlnoční hodiny v jedné českobudějovické hospodě, lidově zvané „Díra“. Slíbil mi napsat několik jarních básní do našeho jarního čísla Nomádvy, čemuž jsem byl rád a později i docela překvapený, když slib splnil. Zde jsou. Ostatně, nejen filosofií je člověk živ.

„Bylo to v poledne, kdy jeden stal se dvěma...
Slavíme teď, svým vítězstvím si jisti,
svátek svátků:
Přítel Zarathustra je zde, host všech hostí!
Svět směje se, roztrhl opony strašnou látku,
Světla a temnoty svatbu nám věstí...“
(Fridrich Nietzsche: Mimo dobro a zlo: Z vysokých hor)