Nomádva

Tvůrčí psaní

Něco k jaru od Vladimíra Machka

Vladimír Machek je básníkem a spolu s tím dramaturgem a scénáristou ostravského Bílého divadla. V roce 2002 vydal v nakladatelství Tilia sbírku básní Co všechno za vodou, v současnosti se připravuje titul Tady je klátivý klátil. Nevím, do jaké míry má smysl rozepisovat se o Machkových hrách. Kdo se jenom trochu o oblast divadelních performancí zajímá, již o Bílém divadlu Ostrava a jeho „paradivadelních experimentech“, se kterými procestovalo, nutilo k zamyšlení a někdy snad i trochu pobouřilo velkou část Evropy, slyšet musel.

 

Potkal jsem Vladimíra Machka na velikonoční sobotu za pohnutého stavu mysli kolem půlnoční hodiny v jedné českobudějovické hospodě, lidově zvané „Díra“. Slíbil mi napsat několik jarních básní do našeho jarního čísla Nomádvy, čemuž jsem byl rád a později i docela překvapený, když slib splnil. Zde jsou. Ostatně, nejen filosofií je člověk živ.

Žebřík

 

             Jakub ve snách uviděl žebřík.

Ten se dotýkal svým hořejším okrajem nebes...

   Po příčkách sestupovali

      a vystupovali andělé.

 

A já teprve zjara vysoko ve stráních

daleko v ústraní

od stínů

pivovarských komínů

spatřil jsem bledé tváře andělů

v bujaře kvetoucím podbělu

se slinou světla světa na jazyku

vylézat po žebříku

po žebrech mých vrstevníků

nebožtíků

vzhůru do seníku

do kurníků

mých zkurveně nehasnoucích snů

abych zaživa už poživačně neusnul

po náhlém prozření

že nikdy nic už nezměním

ani jako outsider ani jako celebrita

neboť v každém okamžiku

budu už jen tělem

duší hbitě kmitat

po žebříku

jak andělé

od oblak až ke korytům

 

Klíště

 

Jako to klíště

vpíjím se do krve ve vlastním těle

Vždyť z kompostu

a z pařeniště

po dlouhé noci probdělé

ke slunci znovu porostu

znovu a znovu

nechám si vichrem zpřerážet jarní žízně

pro sotva už slyšitelné

skřivánčí písně

 

Apríl

/Martině/

 

Netrpět nedostatkem destilátů

Nežíznit po každé sklence lihu

sotva bych tušil z jakých to úhlů

mých jasnozřivých pohledů

slunce vždy jaksi nakřivo a s ústrkem

zapadá za hranice vesmíru a států

kdesi tam v horách Rovnou za smrkem

Rovnou zde pod kořeny mého budoucího hrobu

zatímco já zas a zas

jen zírám jak se právě teď na ledu

z klubka hokejových zápasů

odmotal můj vlastní zápas

o FINÁLE

A tu kupodivu

pojednou i ateistů tuhá víra

v téměř božskou Výhru

nezmůže nic proti tomu že i na Apríla

rodíme se

a umíráme

 

Evropská unie

 

Celou tu sjednocenou Evropu

nakopu

nožkami tanečnic z pařížských kabaretů

až v zájmu očisty veřejných prostorů

vyrazí mi z ruky cigaretu

komisaři

s bolševickou svatozáří

veškerých zdravotních výborů

A i když už nemám příliš moc na vybranou

žádná striktní směrnice

žádné nové dálnice

nedovedou Evropskou unii

k hospůdce U Kaprů

tam za branou

starého selského statku

kde v kuchyni

vnučka se činí u válu

zatímco babička za výčepní pípou

staré a dobré časy čepuje pomalu

do piva

které byť bychom měli jenom už zahnívat

bude vždy vonět po buchtách a po vdolcích

Přítel pak čte mi pod lípou

od Jana Zahradníčka

-         Znamení moci

A snad

jenom rosnička

snad jenom s rosou ranní

oblaka a ptáci

budou mi zde až do skonání

věčnosti

určovat

hodinu zavírací

 

 

 

Žádné komentáře