Nomádva

Umění

Tvorba malíře Zdeňka Koška

Zdeněk Košek (nar. 1949 v Duchcově) je jedním z nejvýznamnějších představitelů českého art-brut. Tento autor je neodmyslitelně spjat se severočeským městem Ústí nad Labem, kde téměř po celý život hledal inspiraci pro svou tvorbu. Pod vedením akad. malíře Matase se na počátku 60. let vyučil na typografické škole v podniku Severografia, kde poté 15 let pracoval jako sazeč. Výtvarné znalosti získal v Klubu výtvarníků při Okresním kulturním středisku u akad. malíře D. Richtera, profesora Brožka, akad. malíře L. Lapáčka a sochaře R. Wolfella.

V roce 1983 se u Koška objevily první psychické problémy, které vyvrcholily hospitalizací v roce 1985 a 1989. Konečná lékařská diagnóza zněla „schizoafektivní psychóza“ a měla za následek invalidní důchod. Košek se stal členem sdružení pro pomoc duševně nemocným Fokus v Ústí nad Labem a v rámci celorepublikové spolupráce Fokusů v jednotlivých městech bývá častým účastníkem různých arteterapeutických pobytů a dílen v celé České republice. Na počátku 90. let se přiřazuje k vůbec první výtvarné skupině v Ústí nad Labem PLEBS, s níž vystavuje na regionální úrovni, a od roku 1997 ke sdružení dalších labskoústeckých výtvarníků SPOLU.

 

„Žil jsem v bludech a fantaziích typu, že řídím celý svět i vesmír a odstraňuji či způsobuji globální problémy světa. Svým chováním,  jednáním a sexualitou  jsem ‘dělal’  mraky, bouřky, tornáda, lijáky, sněhové bouře, cyklóny, anticyklóny, a to jak v místě bydliště, tak na celém světě. Vyrobil jsem například tornádo, ale pak zase přišly výčitky, že jsem zabil spoustu lidí. Svět se smrsknul do mého bytu.“ 

 

Tento citát z konce 80. let výborně ilustruje autorovo duševní rozpoložení, s nímž bojoval, a zachycuje atmosféru období, v němž vytvořil většinu ze zde prezentovaných obrazů. Olejomalby uchvacují především intenzivní sytostí barev a často disfunkčním kompozičním rozmístěním zobrazovaných námětů. Oproti tomu tématika obrazů se nijak nevymyká konvencím – nalezneme zde tradiční žánrové scény, zátiší a panoramatické pohledy na dominanty Ústí nad Labem (Kočkov, Střekov) nebo jeho okolí. Autor také rád zachycuje výjevy z všedních dní v ústeckých uličkách (Trabant v ulici), hospodách (Bar Rubín, Kam nechci) i na veřejných prostranstvích. V rámci krajinomalby se nebojí ani kombinace klasických pohledů na krajinu – kopce, louky a lesy však staví do kontrastu se sociálně-realistickou architekturou panelákových sídlišť. Nic nepřikrašluje, ani neabstrahuje –  zachycuje to, co vidí, a především do svých obrazů vkládá to, jak na něj viděná skutečnost působí. Ve své tvorbě využívá i figurálních námětů, ve společnosti je často inspirován a zaujat různorodými lidskými tvářemi. Důležitou složku jeho díla proto tvoří portrétní tvorba. Zobrazovány jsou nejčastěji osoby z blízkého okolí – žena, syn,  rodiče, známí nebo klienti Fokusu – např. Olga Košková, Adolf Schedebauer, Ve vlaku (Olga Košková), Napětí času.

Silný vliv v počátcích jeho tvorby měl francouzský impresionismus. Viditelný odkaz můžeme nalézt především na obrazech z 80. let. Tvůrčí i personální stylizace do Vincenta van Gogha je patrná z každého tahu štětce, výběru barev, kompozičního rozvržení a patrné jsou i námětové paralely (viz. obr. Cypřiš na Terase). Košek to cítí jinak. Nepřipouští si svůj zpátečnický přístup, nachází souvislosti osobních dat, podobnost životních osudů a vnímání, jež neustále potvrzují jeho domněnku. Je pevně přesvědčen, že van Gogh tušil existenci svého pokračovatele, ve kterém znovu ožije. Téměř to předpověděl „Vincent ve mně je, ať chci, nebo nechci.“  Hluboká autostylizace vyniká především na Koškových autoportrétech, kterých stejně jako van Gogh vytvořil velmi mnoho ( Je mi vedro, Za dva roky jsem se zbláznil, Autoportrét ).

Některé olejomalby jsou obohacené o netradiční prvky, které již před první hospitalizací autora na psychiatrii předpovídají jeho zařazení mezi tvůrce art-brut. Různé symboly, číslice, kvóty, čáry a písmena mají pro autora specifický význam. Důležitou úlohu však sehrají až v případě dalšího tvůrčího období (1990-1992), kdy autor začne vytvářet tzv. „meteorologické obrazce“. Graficky precizní záznamy Koškových zážitků spojených s meteorologickými fakty se v současné době řadí mezi nejvíce ceněnou část autorovy tvorby.  Autorovo zachycení jeho momentálního synestetického vnímání bývá často připodobňováno ke schopnostem primitivních etnik a šamanských rituálů, vyvolávající archetypální projevy člověka. Tato ojedinělá konceptuální díla vznikala jako bezprostřední zápis do deníkových sešitů, popř. na jakékoliv dostupné listy papíru. A právě tyto práce byly k vidění na výstavě v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze v roce 2006, kde se prezentovala sbírka ABCD francouzského sběratele Bruna Decharma, v níž je Zdeněk Košek zahrnut.

 

Vendula Bínová

Žádné komentáře