Nomádva

č. 10 Paměť a společenství

Narozen 23. 4. 1953 v Písku. V l. 1975 - 1979 studoval germanistiku a rusistiku na FF UK v Praze, od r. 1973 se účastnil soukromých seminářů Jana Patočky, podílel se na systematickém vydávání jeho prací (zprvu samizdatově), k některým z nich napsal doslovy. V osmdesátých letech pracoval jako knihovník v Projektovém ústavu VHMP. Po převratu od roku 1990 vědecký pracovník Filosofického ústavu Akademie věd (spolu s I. Chvatíkem spoluzakladatel Archivu Jana Patočky při FLÚ, vedoucí oddělení Filosofie XX. století, člen Centra pro teoretická studia, 2002-2004 vedoucí Centra fenomenologických bádání). Jako stipendista Humboldtovy nadace strávil l. 1992-94 na universitě v Münsteru, v r. 1999 působil na Maison des sciences de l'homme v Paříži. Od r. 1995 vyučuje na Ústavu filosofie a religionistiky, v r. 1996 byl jmenován docentem, 1998-2002  ústav vedl a od r. 2003 je profesorem filosofie.

Ve svém bádání vychází z Husserlovy a Heideggerovy fenomenologie a z Patočkova pokusu o jejich syntetizující interpretaci. Zaměřuje se na aktuální problémy fenomenologické a hermeneutické filosofie (mj. v souvislosti s Arendtovou, Finkem, Gadamerem), od druhé pol. 80. let zejména v návaznosti na výklad Nietzscheho. V současnosti se zaměřuje především na formulaci hermeneutického pojetí základních ontologických problémů, zejména vztahu prostoru a času. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Nietzsche, filosofická interpretace (Praha 1995, něm. München 2001) a soubor studií nazvaný Smysl konečnosti (Praha 2001).
Věnováno J. F. k pětatřicátinám
Alici jsem poznala během kursu Hermeneutika a zkušenost těla, který v roce 2008 nabízela studentům ÚFaRu. Drobná, hezká žena mě zaujala svým životním nábojem, všestranností a vstřícným, originálním způsobem uvažování. O výjimečnosti a kvalitách Aliciny myšlenkové činnosti se zatím mohli čtenáři přesvědčit v knize Mimo princip identity. Již v příštím roce by však měla vyjít v nakladatelství Brill kniha s názvem Identity and Powerlessness, Towards another phenomenology of Dasein.

Alice je nositelkou dvou doktorských titulů. Po získání doktorátu na Matematicko-fyzikální fakultě UK vystudovala obor Systematická filosofie pod dvojím vedením University Paris –Nanterre a Filosofické Fakulty UK v Praze. V současné době pracuje jako vědecký pracovník Katedry filosofie a dějin přírodních věd na Přírodovědecké fakultě UK a dokazuje tak, že žena nemusí nutně volit mezi pozicí matky a filosofky.

Vzhledem k jejímu časovému vytížení i novým mateřským povinnostem jsme Alici vděční za vstřícnost a otevřenost, s níž Nomádvě poskytla následující rozhovor.
Otázky:
1) Platón říká, že filosof musí mít dobrou paměť, souhlasíte s ním?
2) Může se rozum obejít bez paměti?
3) Je k filosofii nutné společenství?
Několik poznámek k pojetí zákona u Sigmunda Freuda.

Spinozova metafyzika je založena na pojmu Boha, mezi jehož esenciální charakteristiky patří věčnost a nekonečnost, přičemž obojí bychom měli chápat nečasovým způsobem. Vzhledem k imanentnímu rozvrhu této ontologie by totéž mělo platit i o světě. Naskýtá se však otázka, jak a kde zde vzniká paměť, která má přeci jen úzkou souvislost s časem. V našem textu se nejdříve zaměříme na původ času u Spinozy, abychom mohli posléze přejít právě k problémům geneze paměti.

Krátký traktát o paměti.
Velikáni filosofie často přitahují spoustu interpretů, mezi nimiž jsou i tací, kteří, přestože nevěnovali dílům velkého myslitele ani polovinu svého života, přijdou občas s tak podnětnou interpretací, že rozproudí další vlnu debat (a buď to pak můžeme nazývat terciární literaturou nebo dodat s A. N. Whiteheadem, že celá západní filosofie jsou stejně jen poznámky k Platónovi). Zčásti je to proto, že k velikánům má každý (pocit, že má) co říci, neboť jsou velmi inspirativní. Zčásti to však také může být proto, že člověk vně úzkého okruhu expertů, u jejichž masivních interpretačních děl je snadné ztratit ze zřetele les pro samé stromy, není vázán detailní znalostí toho, co všechno daný autor k tématu řekl, a může si tak dovolit volnější interpretaci. Právě takového druhu je práce Saula Kripkeho Wittgenstein on Rules and Private Language.
Condillac a geneze jazyka.
1  
2