Nomádva

č.2 Tělo a tělesnost

Salát a myrha: Lukáš Kantor

Prohlédl jsem si on-line slajdy týkající se “strukturalistické interpretace řeckých ritů“ (2005) a musím říct, že jsem se pobavil i poučil zároveň, což je vůbec snad ta nejlepší kombinace. Berte proto tento text jako opožděnou sympatizující reakci, jako pozitivní ohlas veřejnosti.

V prezentaci zaznělo, že během svátku Thesmofórií (řecký svátek vdaných žen) “se v účastnicích probouzela nebezpečná a nezkrotná divokost, které podle Řeků všechny ženy podléhají, pokud nejsou pod kontrolou mužů“.

Je fakt, že to není poprvé, co jsem se setkal s tvrzením, že Řekové – ač jinak poměrně dost liberální – obmezovali ženskou sexualitu, které se dokonce snad báli jako čehosi vpravdě démonického. Úmyslně brzké a společností aranžované sňatky mladých dívek byly jen jedním z projevů této obecnější tendence. Žena pak byla držena nejen na uzdě, ale i pod zámkem – Engels popisuje athénský ο ί κ ο ς výmluvně: “Pokud ne rovnou zavřené doma, pak tedy uzamčené před světem, … byly ženy omezené na kontakty s ostatními domácími služkami. Dívky byly přímo zavírány doma, ženy vycházely jen v doprovodu otrokyň. Přišla-li mužská návštěva, stáhla se žena zpět do své, oddělené části domu. … A kromě „výroby dětí“ nebyla Athéňanům ničím jiným než nejvyšší služkou, .. věcí na obstarávání domácnosti. Muž měl svoje gymnastická cvičení, svoje veřejná jednání, z čehož byly ženy vyloučené.“

 

“Obmezovali ženskou sexualitu, které se dokonce snad báli jako čehosi vpravdě démonického“ .. a jako by tím implicite říkali, musíme tohoto démona (který se snad překrývá s tím, co dnes některé feministky nazývají “cunt power“) ovládnout dřív, než on ovládne nás! ..

Co když každý chlap přesně tohle (podvědomě) cítí?! Co když je to strach z ženy (“cherche la femme“, za vším hledej ženu!), strach z “démonů“, z “cunt power“, co nutí muslimy ženy zahalovat do pytlů!? Co vede nakonec i samotné ženy k ostentativní a-sexuálnosti (jeptišky, vestálky!, máme-li zůstat v antice)!? „h J ο ς  α ν J ρ ο π ο ν  δ α ι μ ο ν“ – “povaha je člověku démonem“ (a jen kvůli tomu se Origenés sám vykastruje), právě tak překládá slavná Hérakleitova slova Svoboda. To platí beze zbytku o lidech jako de Sade (ale i Nietzsche, zejm. jeho “Tajemný Zarathustra“), obecně je tím mířeno na onu >nižší přirozenost člověka< (řečeno s křesťanstvím).

 

Princip slasti, id, Bentham, Freud! U zakladatele psychoanalýzy na chvíli zůstaneme, protože – a tím se vracím na začátek naší úvahy – on bývá považován mj. za znovu-objevitele ženské sexuality, toho, že vůbec i ženy touží, smyslní, mají své potřeby (vzpomeňme jen, jak úporně zapírala sebe sama taková světice jako Kateřina Sienská), na což se jaksi po předešlá staletí – spíše pod vlivem morálky než faktického stavu věcí – ochotně zapomínalo (v případě mužů však nikoli). A tady najednou vidíme (opět viz. Adónie), že v antice to věděli, zdá se, až moc dobře, to jen nám chréstovcům to musel připomínat Žid Sigismund!

Když jsem v Turecku mluvil s kovaným muslimem, bylo mi sděleno, že ženy musí být ve zvláštní části mešity odděleně od mužů (obdobná praxe i v židovské synagoze) už jen z toho důvodu, že by se jaksi tito jistě zbožní muhamedáni nesoustředili na bohoslužbu, kdyby se před nimi na zemi během modliteb ukláněly, shýbaly, vystrkovaly .. osoby ženského pohlaví. .. Pěkné, jeden jediný zadeček a hned je celá bohabojnost ta tam! Poslední zjevené náboženství tak není nejdokonalejší, nýbrž nejabsurdnější! Tak je šoupneme na kúr a budeme si nalhávat, že tím je “problém“ vyřešen. Ó, jak umí být směšný tento “pán tvorstva“, málo, málo “poznal sám sebe“!

 

“Cunt power“ tak vítězí nad všemi ikonami, kříži, svatostánky a vším tím beztak jen sublimovaným sexuálním pudem! Nebo jak jinak vysvětlíme, že i velmi odlišné kultury mají v zásadě jedno společné – místy až nepřátelský vztah k ženě. Proč je ve východní filosofii ausgerechnet ženská ztotožněna s temným negativním principem (jing a jang) a v judeo-křesťanské tradici “pro změnu“ nahlížena jako původce všeho hříchu, ta, co nám všem zavařila!? Vždyť proč by jinak i populární jazyk reprodukoval tyto stereotypy (“kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou“)!? Proč jsou upalovány vdovy a ne vdovci!? Proč se mohl (snáze) rozvést muž a ne žena!? Proč, proč, proč – takhle bych mohl pokračovat do aleluja.

 

A zase, pověst o tom, jak dá mladičký Paris přednost vábničkám Afroditiným, tedy fyzické Sofii (Heleně) před nabízenou sofií Athéninou může být dost dobře jen doklad obecnějšího problému a sice toho, jak často v našem rozhodování převáží afekt nad úsudkem, právě ono svrbivé chtění, touha, erós, nikoli rozvaha, neřku-li povinnost, odpovědnost, oběť. Neb kolik z nás – ruku na srdce – si může vážně říct, že by zvolilo obráceně!?

 

Nikoli náhodou museli všichni mimořádní mužové projít obdobnou zkouškou, obdobným dilematem jako Paris a byli to právě a jen oni, kdo měli sílu zvolit Moudrost, Osvícení, Milost, Vyvolenost či jak tomu chcete říkat. Ti jsou pak prohlášeni za “svaté“. Tomáš Akvinský byl ponechán dlouho sám na cele, než mu tam šoupli povětrnou holku, kterou on ale – zapudil! Když už ani hlad nebyl s to Buddhu vytrhnout z pohroužení (byl vyhublý na kost), nastoupila bohyně rozkoše, která před ním udělala striptýz. Tak moc se světské síly snažily připoutat ho. Marně!

 

Mocnosti světa budou poraženy i v křesťanství – sexualita a smrt nezvítězí v případě Krista. Vskutku každé náboženství hodné toho jména musí být vírou v nad-přirozenost, musí být spojeno s představou, že existují i jiné Mocnosti než jen mocnosti tohoto světa (slast, smrt, vůle k moci).

Existují ?!

 

 

 

 

Žádné komentáře