Nomádva

č.5 Romantismus, aneb...

(5.č.LS/08)

Vladimír Machek je básníkem a spolu s tím dramaturgem a scénáristou ostravského Bílého divadla. V roce 2002 vydal v nakladatelství Tilia sbírku básní Co všechno za vodou, v současnosti se připravuje titul Tady je klátivý klátil. Nevím, do jaké míry má smysl rozepisovat se o Machkových hrách. Kdo se jenom trochu o oblast divadelních performancí zajímá, již o Bílém divadlu Ostrava a jeho „paradivadelních experimentech“, se kterými procestovalo, nutilo k zamyšlení a někdy snad i trochu pobouřilo velkou část Evropy, slyšet musel.

 

Potkal jsem Vladimíra Machka na velikonoční sobotu za pohnutého stavu mysli kolem půlnoční hodiny v jedné českobudějovické hospodě, lidově zvané „Díra“. Slíbil mi napsat několik jarních básní do našeho jarního čísla Nomádvy, čemuž jsem byl rád a později i docela překvapený, když slib splnil. Zde jsou. Ostatně, nejen filosofií je člověk živ.

Miguel de Unamuno (1864–1936) byl Španěl rodem z Baskicka. Vystudoval filologii v Madridu, poté odešel učit na universitu do Salamanky, kde se stal rektorem. Jelikož se od mládí, kdy byl členem socialistické strany, až do stáří, kdy s odporem sledoval nástup fašistů, vyjadřoval také k politice, musel několikrát pobývat ve vyhnanství.
    Vřadit výše zmíněné autory a jejich dvě stěžejní díla, o která se zde budeme především opírat, do rubriky „Klasici sekundární literatury“ by se mohlo zdát na první pohled přeci jen jako určitá troufalost. Oba tituly totiž zdaleka přesahují rámec škatulky „sekundární literatura“, přestože o jejich náležitosti ke „klasikům“ lze asi těžko pochybovat. Oba dva jsou také dějinami filosofie a myšlení považovány za vskutku novátorské příspěvky. Jejich případné srovnání stěžují navíc i žánry obou knih, které se nacházejí na poněkud odlišných rovinách.
Otázky:
1.    Už vám nějaký filosof/filosofické dílo romanticky rozechvěl/rozechvělo duši?
2.    Myslíte si, že i filosofové, stejně jako umělci, mají svoji Múzu? Jestli ano – máte ji?
3.    Jaké místo v Praze vám přijde nejromantičtější?    
reportáž sestavená na základě rozhovorů se středoškolskými profesory

Článek o výuce filosofie na gymnáziích vznikl z několika podnětů. Především je povolání středoškolského profesora jednou z možností uplatnění studentů naší katedry. I když je dnes poptávka hlavně po učitelích předmětu zvaného Základy společenských věd, ukázalo se, že na některých gymnáziích je stále možné učit pouze ročníky, kde se probírá filosofie (zpravidla třetí či čtvrtý ročník), či vést výběrový filosofický seminář. Druhým důvodem naší návštěvy na středních školách byla snaha nahlédnout do doby, kdy se studenti setkávají s filosofií vůbec poprvé. Tvoří tak obecenstvo se zajímavým potenciálem charakteristickým bezprostředními, upřímnými a nebývale silnými reakcemi. Od setkání s profesory jsme si také slibovali rozpoutání diskuse o významu filosofie v dnešní době. Ničím jiným není totiž student filosofie tak tlačen ptát se po smyslu svého hloubání, jako příchodem před třídu, která se s filosofií dosud nesetkala. To nás přivádí k dalšímu tématu, o kterém měli účastníci našeho výzkumu velkou potřebu mluvit. Tím je zamyšlení nad významem akademické filosofie, které se bezprostředně vnucuje každému učiteli poté, co opustí pohodlí a jistoty společnosti stejně orientovaných kolegů a musí čelit všetečným otázkám svých studentů.
1963 – narozen v Kyjově
1996 – absolvoval FF UK, obor filosofie
1994-1997 – studium na Georg-August Universität, Göttingen, SRN
1998 – obhajoba doktorské práce „Denken und Erkennen in der Kritik der reinen Vernunft“
2003-2006 – asistent prof. Stolzenberga na Martin Luther Universität Halle/Wittenberg
 - v současnosti odborný asistent Ústavu pro filosofii a religionistiku FF UK pro německou klasickou filosofii
Hostem jarního Diotimina koutku je filosofka, na kterou jsme měli již políčeno déle a která se nám stále připomínala ústy svých bývalých studentů na naší katedře. Paní Petříčková učí na Gymnáziu Arabská český jazyk a literaturu, základy společenských věd a volitelné literární a filosofické semináře. Je známá tím, že zásobuje ÚfaR nebývale velkým množstvím studentů. Někteří se s ní možná setkali i osobně na ÚfaRu, kde vyučuje pedagogické minimum. Jiní ji znají jako překladatelku filosofické či beletristické literatury.