Nomádva

č.6 Filozofické začátky

 (6.č.ZS/09)

Poprvé jsem uslyšela jméno paní Vojtěšky Vlčkové v jedné pražské galerii asi před třemi lety. Zaujaly mne její bronzové šperky, z nichž většina zachycovala nějaký příběh - pohádkový, historický, biblický, nebo čistě fantazijní. Představovala jsem si náhrdelník hada Urobora na šíji svých známých. Ještěra, který požírá své tělo a v pojetí paní Vlčkové ještě i přidané nohy a ruce – nápadně připomínající ty lidské. Přemýšlela jsem, koho obdarovat šperkem jako je Odysseova bárka, která tvoří s mnoha detaily posádky ohromný náhrdelník vykládaný polodrahokamem. Nejvíce mě ale zajímalo, kdo se skrývá za tím melodicky znějícím jménem jejich autorky. Kdo se věnuje tomuto miniaturnímu oživování pradávných příběhů, které jsou nošením šperků vyprávěny zvláštním způsobem dále. Představovala jsem si tuto šperkařku jako pohádkovou vypravěčku příběhů, která v dnešní době útlumu klasického vyprávění, nerušeně plete z klubka příběhů dále někde na odlehlém místě. Posléze se ukázalo, že tato představa nebyla tak docela  neoprávněná.

Na počátku se celý projekt zdál jen jako mírně podivný a pochybný nápad autora této zprávy, ale postupně zaujal více lidí, jejichž zájmy alespoň částečně směřují do oblasti antické filosofie a k Platónovi, tomuto „králi“ klasického období.

Hostem Diotimina koutku je tentokráte filosofka a architektka Marie Pětová. Jako filosofka se zajímá převážně o myšlení Martina Heideggera, kterým se zabývá i v rámci seminářů na Fakultě humanitních studií. Architektuře se nevěnuje naplno, projektuje již jen občas. Pravidelně se účastní filosofických konferencí a přátelských fotbalových utkání. Tato inteligentní, pohledná a skromná žena odpovídala se šarmem sobě vlastním na záludné Diotiminy otázky i přes nepříjemné nachlazení. Doufáme, že brzy přejde, protože Marie Pětová letos poběží filosofický pivní marathon.       

ČAS U AUGUSTINA A PLATÓNA.pdf, (83.88kB)

Cílem této práce je načrtnout některé souvislosti mezi Augustinovým pojetím času, jak ho představuje XI. Kniha Vyznání, a analýzou času provedenou Platónem v dialogu Parmenidés  (140e-141e a především 151e-155d).

Augustinovy úvahy o čase bývají v souvislosti s Platónem uváděny tradičně, především s pojetím času známým z dialogu Timaios. Zatímco Timaios se ptá po čase z hlediska celku jsoucna, z hlediska kosmického řádu, Parmenidés si klade otázku po čase, jenž specificky utváří jednu každou věc v tomto světě a je neustále přítomným působícím činitelem – a to také v řeči. Tím se dostáváme k Augustinově vlastní otázce mnohem blíže. Pro Augustina je místo času v řádu veškerenstva poměrně jasně vymezeno: čas vzniká se stvořením, je odvozen od věčnosti, k níž si zachovává určitý vztah, ale od níž se zásadně odlišuje. Povaha této odlišnosti je však záhadná a teprve na ní se ukazují obtíže, které s uchopením času máme

Příchod Nomády na svět mohu datovat i lokalizovat poměrně přesně: došlo k němu po fotbalovém utkání mezi vyučujícími a studenty filosofie, které se hrálo 13. května 1998 v oboře Hvězda. Nápad založit časopis studentů Úfaru se zrodil v Libocké Studni, což je asi jediná hospoda, která má uprostřed sálu nefalšovanou studnu. Nevím, jestli tím rozhodujícím impulsem byl pohled upřený do 32 metrů hloubky, frustrace z prohry (studenti to tehdy projeli 3:7) nebo motivy ryze filosofické. V každém případě na pokraji té hlubiny několik jedinců slíbilo, že napíšou či jinak opatří originální článek, zapojí se do práce redakce, seženou sazeče, grafika, nebo aspoň peníze. Nejmenovaný jedinec, který tehdy už potřetí organizoval fotbalové utkání, si asi potají sliboval, proč to nepřiznat, že sláva těchto střetů bude zachycena na papíře. (Jinak obstojná Placákova intektuální revue Babylon o fotbal nestojí, a to ani tehdy, když jim člověk nabídne skvělé fotografie M. Petříčka v akci).

    Funguje to na Fakultě. Někdy bez přestání, jindy přetržitě. Spí to, žere to, chlastá to. Čte to, učí to, píše to. Ale je chyba říkat to. Všude samé stroje, ale vůbec ne metaforicky: stroje strojů se svými propojeními, se svými konexemi. Stroj-student je napojen na stroj-kniha. Stroj kniha pak na stroj-knihovna. Jeden ze strojů vždy vysílá tok, který druhý odřezává. Stroj-knihovna přijímá toky strojů-student a strojů-učitel. Stroj-student chce stroj-knihu a stroj-knihovna mu ji vydává, stroj-student má knihu a vrací ji – perpetuum mobile.
Posledni komentare
12.02.2010 12:31:01: J&J jsme vzkaz vyřídili, inu, snad se nějaká nová inspirace najde a dočkáme se pokračování....
11.02.2010 01:55:38: Tohle je totiž tak parádní text, že ho čtu už asi po dvacáté a bez pochyby ho budu číst ještě několi...
Otázky:
1.    Jaká byla vaše první kniha a první filosofická kniha, kterou jste přečetli?
2.    Každý správný muž má zasadit strom, postavit dům a zplodit syna, jaké tři věci by to měly být v případě filosofa?
3.    Jak si představujete filosofické konce?
1987 – absolvoval FF UK, obor vědecké informace a knihovnictví
1990 – 1994 - doktorské studium na École des Hautes Études en Sciences Sociales
1995 - obhajoba doktorské práce "Le lien intraitable. Enquete sur le temps dans la République et le Timée de Platon"
2006 – jmenován docentem, ředitel Ústavu filosofie a religionistiky FF UK
    Nemáme peníze. Humanitní fakulty nemají peníze. Vysoké školy obecně nemají peníze. Celkový objem peněz od státu přepočtený na jednoho vysokoškolského studenta se snižuje. Filozofická fakulta málem, nebýt účelové dotace z ministerstva vnitra na podporu malých filologií, v minulém roce vůbec nesestavila rozpočet. Vysoké školství projde s velkou pravděpodobností v následujícím roce reformou, jejíž obrysy byly představeny v tzv. Bílé knize terciárního vzdělávání, pro humanitní fakulty to bude ale nejspíš znamenat další snížení finančních prostředků.