Nomádva

č.7 Příroda a přirozenost

Následující úvaha je zasvěcena pojmu přirozeného práva. Chci si v ní především položit otázku, zda či do jaké míry přirozenoprávní teorie může představovat nosné východisko a plausibilní pozici v současných diskusích o zdrojích legitimity práva, a to právě s ohledem na koncept přirozenosti, který je v pojmu přirozeného práva implikován. Vzhledem k mimořádné komplexnosti tohoto tématu a rozsáhlosti historické a textové matérie jsem nucen se přes některé historické souvislosti a myšlenkové nuance přenést až s povážlivou lehkostí. Tuto nesnesitelnou lehkost se pokusím čtenáři kompenzovat snahou postihnout klíčové tendence a problémy přirozenoprávních teorií obecně a naznačit možné perspektivy jejich řešení.       

V minulém čísle jsme vyhlásili soutěž, ve které jsme Vás vyzývali k zasílání vtipných výroků, které jste na ÚFaRu zaslechli. Jak bude v následujících třech výrocích, které jsou níže otisknuty, vidět, rozhodně o ně není nouze. Výroky sesbíral, nám zaslal a cenu (čtyři lístky do divadla Kámen) vyhrál Jiří Růžička.

Jakmile se filosof upne k jednomu oblíbenému principu, který možná i vysvětlí mnoho přirozených jevů, rozšíří za pomoci nejabsurdnějších a nejnásilnějších úvah tento princip na celé stvoření a odvozuje z něj každý fenomén.

                                                                      David Hume

Když jsem se počátkem loňského září loučil u pasové kontroly na Ruzyňském letišti se svojí slečnou a zároveň s domovskou pražskou kotlinou s tím, že odlétám v rámci programu Erasmus na zimní semestr studovat do Glasgow, byla ve mně celkem malá dušička. Neměl jsem předem sehnané ubytování a známí mě povětšinou varovali před deštivým počasím, nesrozumitelným skotským přízvukem a industriálním charakterem města, ve kterém se nacházel cíl mé cesty - University of Glasgow. Tuto univerzitu jsem si vybral proto, že mě zajímá filosofie vědomí a vnímání a jak jsem zjistil z webu, v Glasgow funguje při katedře filosofie tzv. "Centre for the Study of Perceptual Experience". Další motivací mi bylo, že jsem zamýšlel psát bakalářskou práci o Berkeleym a předpokládal jsem, že v Glasgow seženu spoustu literatury o tomto tématu.

Nikomu asi neuniklo, že v průběhu zimního semestru proběhla na Ústavu Filosofie a Religionistiky anketa s názvem Jaký je Váš názor na současnou podobu studia filosofie? Jelikož nebylo zpočátku příliš jasné, k čemu vlastně tato anketa slouží a někteří ze studentů měli určité pochybnosti o formulaci či smyslu některých otázek, je zde asi na místě objasnit účel celé této akce. ÚFaR by rád začal čerpat finanční prostředky ze Strukturálních fondů Evropské unie, konkrétně z Evropského sociálního fondu, programu Praha – Adaptabilita, Prioritní osa 3 Modernizace počátečního vzdělávání (více informací na www.oppa.cz), kde se dají čerpat prostředky na rozvoj studia na vysokých školách.  Projekt bude podán nejspíše během června 2009, což znamená, že pokud bude schválen, k jeho realizaci dojde nejdříve na začátku roku 2010.

Na následujících několika řádcích Vám předkládáme upravenou a zkrácenou přednášku Martina Rittera, která byla přednesena v LS 08/09 na ÚFaRu v rámci kurzu Filosofie 19. a 20. století.
Výše uvedeným slovem označovala starořecká tradice učené zabývání se přírodou, přičemž záběr byl velmi široký (pochopitelně ne jako fyzika v dnešním slova smyslu), pokrývající celou rovinu fysis (do takto pojatých fysik — slovo původně samozřejmě znamená plurál — by nespadaly pouze dnešní „společenské“ nauky, jako je rétorika, politika atd.). Pokusme se znovu myslet a sledovat hmotný svět kolem nás, ale s vypuštěním dvou základních postulátů novověké vědy — korpuskulární teorie hmoty (a z ní plynoucího zákona zachování) a redukce kvalitativních změn na spojování a rozpojování atomů, popřípadě elementárních částic.

Následující úryvky jsou fragmenty velkoryseji koncipované práce, mající zatím charakter work in progress a psané s jediným cílem, totiž aby ten, kdo je přečte, již nikdy nemohl mít pohlavní styk

Posledni komentare
26.11.2009 22:26:39: To je výborný. Díky.

Podobně jako Roland Barthes, když rozlišuje na fotografiích studium a punctum, aby od sebe oddělil kódovanou informaci a bezprostřední afekt, chci si nejprve položit otázku, které fotografie dosáhnou ze svých výstavních rámů až ke mně a které ač schopen rozeznat jejich myšlenku, nápad či techniku nejsem s to obejmout emotivně.

Ve druhé části našeho textu jsme skončili výklad uprostřed Althusserovy analýzy společnosti, která se na nejrudimentárnější úrovni dělí na základnu a nadstavbu. Určili jsme elementární prvky základny – výrobu, distribuci, spotřebu a směnu. Detailně jsme se zastavili u výroby a především u pojmu práce, resp. pracovního procesu, jehož analýza nám měla přesněji ukázat, čím se liší Marx od svých předchůdců. Na následujících řádcích bychom chtěli vyvodit několik málo dodatečných závěrů z analýzy pracovního procesu.

1  
2