Nomádva

č.7 Příroda a přirozenost

Fragmenty seduktivního diskursu

Následující úryvky jsou fragmenty velkoryseji koncipované práce, mající zatím charakter work in progress a psané s jediným cílem, totiž aby ten, kdo je přečte, již nikdy nemohl mít pohlavní styk

Fragmenty seduktivního diskursu

Věnováno Dominice k třicátinám

„Seduktivní self, testované na svody pokušení, ruší nakonec samotnou hru tím, že opouští možnosti multiplikace a zaujímá pozici cílové prázdnoty. Nehybnosti. Přesněji: v duchu úvahy P.Virilia: zuřivé nehybnosti. Přechází do sféry strategií diskursu. Důsledkem je ona redefinice: komprimace self do identifikačních modelů za cenu rezignace na pestřejší a tím i náročnější adjustaci identity.“

J. Bystřický, Sedukce a diskurs

„Jediná jistota je,

Že já nerozumím tobě,

A ty mně.“

Zuby nehty, Malí sráči v nás

I. Sex nemá nic společného s přirozeností. Co víc, sex stojí k přirozenosti a k přirozeným činnostem (čtení knih, kouření cigaret) v přímém protikladu. Pokud má snad být výrazem lidské přirozenosti činění nesmyslných repetitivních pohybů, vedoucích vposledku ke srandovnímu stažení svalstva na mužském pohlavním orgánu (jak je to u žen, v tom se tolik nevyznám), potom je na tom lidská přirozenost špatně. Navzdory tomu, co tvrdí otylí slizcí sexuologové na televizních obrazovkách.

II. Všimněme si, že málokterý muž vám otevřeně řekne, že je impotentní. Anebo že se mu nechce. Anebo že ho to nebaví. Anebo že může jenom občas. Mytologie výkonnosti a samcovitosti. Jenom aby si probůh náhodou někdo nemyslel, že… třeba potřebuje viágru nebo ještě něco horšího.

III. „Reader, I married him“, píše se v poslední kapitole Jany Eyrové. Představuji si román, ve kterém autor zahájí kapitolu větou „Milý čtenáři, nepostavil se mi“. A nic dál. Scény impotence z literatury známe, to ano. Ale nikdy se nám neopomene dodat třeba i jen implicitní vysvětlení, že to vlastně nebyla chyba dotyčného, že to byl akcident, chybička, která se vloudila. Zkrátka lháři prolhaný. Ostatně ona Charlotta měla překvapivě jasno, protože v tom románu to jednou jedinkrát doopravdy funguje, a to tehdy, když oba spí, je to skoro na konci, vzpomínáte si?

IV. Sex je neustále naturalizován tím, že se o tom žvaní. Řeč je na rozdíl od sexu přirozeným živlem, hm, lidského bytí. Všechny následující příklady příslušných diskursivních figur jsou bohužel převzaty ze života.

V. Koňská mytologie: dva mládenci stojí na eskalátoru na stanici Staroměstská, takže se, aniž učiní jediný krok, spontánně pohybují nahoru. Mají plandavé nedefinovatelné kalhoty, kšiltovky otočené kšiltem dozadu, absurdní řetězy kolem krku a korespondující výraz ve tváři (v arzenálu chybí cédéčko či budík zavěšený na zmiňovaných řetězech, ale v tomhle ohledu nemůžu sloužit). Na druhém eskalátoru, pohybujíc se neméně spontánně dolů, stojí dívka v minisukni. To je pěkná klisnička, prohodí jeden z mládenců ke druhému. Obešel já polí pět proti tomuhle vůbec nic není.

VI. Koňská mytologie II: Vypadal, že je to lamač dívčích srdcí. Nu což, i lamači dívčích srdcí mohou být plešatí. Zákeřný skřet, co bere lidem vlasy, se mu během posledních měsíců ve své žni už dávno dostal za mez, kterou by šlo ještě označit jako vysoké čelo. Neříkejme tedy plešatý, ale připlešlý. Já to lamačovi srdcí nevyčítám, protože za to nikdo nemůže, kdoví ostatně jak dopadnu já. Ale bože, ty kecy. Nedokážu uvěřit, že láme ta srdce tímhle. Na druhou stranu ta slečna, co jí srdce zlomil, vypadala docela prostince. Stojí oba v tramvaji, tam vzadu, kam se dávají kočárky, a lamač expresivně napodobuje koňské ržání, co víc, stojí za ní, drží ji ležérně zezadu kolem krku a hýkaje, činí jemně takové ty pohyby, jako by ji zezadu, hm….

Dívka se stydí, ale jen trošičku. „Helepodivejse, nedělej vostudu před lidma.“ Asi to nemyslela vážně, líbí se jí to, jenomže bohužel osazenstvo tramvaje neví, kam s očima, takže v celé tramvaji je velice hmyzno, jak píše Holeček v neprávem pozapomenuté epopeji Naši. Šťastní milenci hmyzně se mrví na zadní plošině vozu (srv. tamt.). Ale hlavně ta starší paní je znepokojena, ta paní, co má na klíně vnučku, která se křečovitě drží mechanické opičky, co při stisknutí vydá zvuk a zasvítí jí očička. Protože vnučka – tušíc něco, čemu nerozumí – mačká z nervozity opičku pořád, opička pořád vydává zvuk, který se mísí s lamačovými skřeky. Celá scéna je panoptikální.

„Ty si moje kobylka,“ zapřede mládenec a trochu zintenzivní kvazi-sexuální pohyby. Kdyby řekl „klisnička“, vylítl bych z tramvaje asi hned, ale že řekl aspoň civilnější „kobylka“, vydržel jsem to až na Kadlák.

 

(VII. Tohle bylo z redakčních důvodů odstraněno, nu ale což. Akorát přítel Jakub Češka možná nebude rád, měl tu takovou jednu pěknou hlášku a měl takovou radost, že se stal literární postavou..)

 

VIII. Říkají tomu slast nebo rozkoš. Sama fonetická podoba těchto slov mluví za všechno. Slast evokuje něco takového mlaskavého, jakoby lízavého. A rozkoš… zkuste říct nahlas větu „Jsi rozkošná“ – to by se jeden pos… Francouzské jouissance (nejlepší překlad je podle mě „pošušňáníčko“) je podobně odporné. Nedivím se, že Lacanovi z toho slova v podstatě jeblo. Můj dobrý přítel Vladimír kdysi citoval větu z nějaké sexuologické příručky, kde se o mužském orgasmu psalo, že muž při něm pocítí nejvyšší rozkoš, přičemž dojde k vypuzení semene. Pěkná věta. Taková stručná a výstižná. Slast i rozkoš by byly vážnými kandidáty do Slovníku odporných slov, který sestavujeme s kolektivem autorů. Madlo, mužatka, papuče, ovšem vyhrál to jistý filmový vědec, který přispěl slovem prsť – ona není náhoda, že to zní velice sexuálně, denotace nedenotace. Proust byl génius. Už jen kvůli bezkonkurenčnímu výrazu dělat katleje by to bylo na nobelovku.

 

IX. Ostatně o tom, že svět je naruby, svědčí fakt, že sex je věc, která se pokládá nejen za přirozenou, ale přímo za zdravou a žádoucí. Jedno cigáro je povoleno, ale až potom, když to člověk oddřel, předtím a potom musí zpravidla konverzovat, a někteří lidé přitom dokonce i křičí.

 

X. Nevím jak vy, ale já bych klonoval. Aspoň by se to vyřešilo s tou rozkoší a nemuselo by se to slovo vůbec říkat. Nebo?

 

XI. Co by na to řekl malý princ? Lidé jsou zvláštní, řekl by si malý princ. Je to jediná věta z celý knihy toho sadisty, co furt s nadšením píše o umrzajících pilotech v koženejch bundičkách (sic!), o hroznejších tak velkejch, že nemají problém sežrat slona, a o beráncích zavřenejch v bedničce, tedy je to jediná jeho věta, ve který má pravdu.

 

XII. Říkají o mně, že jsem misantrop. Nechápu proč, miloval bych lidi i proti jejich vůli, jak říká někde Rousseau, jenže když s těma lidma je to krucifix tak těžký. A ona se jim občas musí říct pravda, aby si nemysleli.

XIII. Když jsem onehdá sedával v Parisu den co den v Národní knihovně, když jsem nemusel učit, číst studentské práce, konzultovat a chystat si přednášky, všiml jsem si, že nějaké takové ty sexuálně orientované myšlénky je vůbec to první, co u člověka vybledne, jakmile se ocitne v přirozeném prostředí (tím myslím právě tu Národní knihovnu). Potom vymizela potřeba jíst a posléze dokonce i instantní kafe jsem si dělal tak, že jsem si do toho prostě napouštěl teplou vodu z vodovodu, aby se neztrácel čas vařením. A položil jsem si pochopitelně otázku, co přesně z mého života zmizelo, že najednou skutečně nemusím myslet na tu otravnou věc, jíž je sex nebo jídlo: nuže tedy, z mého života tehdy zmizel stres. Zjevila se mi prostá pravda, že sexuální pud, ten Husserlův Geschlechtshunger, je prostě důsledkem stresu; ostatně sexuální pohyby jsou přesnou replikou těch každodenních neurotických úkonů, k nimž jsme zpravidla nuceni. Jakmile se člověk ocitne mimo stresové prostředí, nepotřebuje sex. Naproti tomu když jsem vedl komunikativní modul FHS UK, musel jsem na to myslet pořád.

XIV. A potom jsme jednou seděli ve Šnekbaru, děsný to místo, kde obsluhovala žena, které se přezdívalo Morová rána, nu a hrálo tam takový podivný techno v pořád stejnym halucinačnim rytmu, půl hodiny, tři čtvrtě hodiny, a Jakub najednou povídá, ty vole, to je jak když tě šoustaj skřítci. Já nic takového nikdy nezažil, ale znělo to velice plasticky.

XV. Hele nechme toho. Stejně už začínam psát nespisovně.

Josef Fulka

 

 

 

 

 

 

Poslední komentáře
26.11.2009 22:26:39: To je výborný. Díky.