Nomádva

č. 8 Múzy a vyprahlost

Post scriptum
neboli dodatek k rozhovoru s Filipem Karfíkem z minulého čísla

Promiňte, ale v rozhovoru pro poslední Nomád(v)u jste se nezmínil o tom, že na ÚFaRu po prázdninách už nebudete. Co se stalo? Mohl byste mi to vysvětlit?
Máte pravdu, ale ani vy jste se na nic takového neptal, ani já jsem nic takového nepředpokládal. Pravda je, že jsem se v zimě přihlásil do konkursu na uvolněné místo profesora antické filosofie ve švýcarském Fribourgu, ale rozhodně jsem nepočítal s tím, že bych je mohl získat.

A proč jste se tam tedy hlásil?
Trochu ze zoufalství, trochu ze zvědavosti. Na FF UK jsem zaměstnán od r. 1993. To je dlouhá doba. Od r. 2002 až do dneška, s přestávkou jednoho roku, jsem sloužil ve funkci ředitele postupně dvou ústavů. To člověka poznamená. Neměl jsem v posledních letech čas věnovat se své vlastní práci a dokončit projekty, které jsem se zavázal odevzdat. Začal jsem se obávat, že morálně i intelektuálně zchátrám. Navíc stav této fakulty je trvale neutěšený a vládní záměry z poslední doby týkající se vysokého školství a vědy vůbec mne vyděsily. Přesto bych zprávě o konkursu v cizině normálně nevěnoval pozornost, ale v tomto případě mne to zaujalo, protože znám profesora, který to místo uvolnil. Přečetl jsem si to tedy pozorněji a řekl jsem si: To je přece ideální místo. A napadlo mne, že bych se mohl toho konkursu alespoň zúčastnit, abych viděl, jak se to dělá jinde, jaké jsou tam podmínky apod. – zkrátka, abych se trochu odreagoval.

A co je na tom místě tak ideálního?

Je to místo profesora antické filosofie. To je samo o sobě vzácné. Je to dvojjazyčná universita, kde se přednáší a studuje německy a francouzsky. To, myslím, neexistuje nikde jinde. Je to v zemi, která už několik století vykazuje značnou stabilitu. A dlouho na tom místě působil někdo, koho si vážím a kdo se věnuje podobným věcem, které zajímají i mne.

Kdo to je?

Profesor Dominic O’Meara, výborný interpret Plotina a autor prací o novopythagoreismu a pozdním novoplatonismu, jinak původem Ir.
Ale stejně, to vám není líto opouštět ÚFaR? A vůbec, nezdá se vám důležitější působit tady než ve Švýcarsku?
To máte pravdu. A zrovna ÚFaR vlastně opouštět nechci. Ale když pozoruji síly, které nás táhnou na Východ, pociťuji potřebu táhnout na druhou stranu: posílit vazbu na Západ, aby i oni vzali za své, že my patříme k nim, a aby to také pro nás bylo větší samozřejmostí. Labilita české společnosti v tomto bodě je větší, než jsem si dříve myslel.

Co tam chcete konkrétně dělat?

Rád bych tam zval studenty, kteří chtějí psát disertaci o antické filosofii nebo pracovat na postdoktorských projektech. Dalo by se připravit něco, do čeho by se zapojili i lidé od nás a z nám blízkých zemí, kde znám řadu kolegů. Uvidím, co je možné, ale jistě ledacos. Švýcaři sami mají puzení tímto směrem působit. Ale hlavně bych se chtěl konečně dostat ke své vlastní práci: dokončit ty rozdělané projekty a začít s něčím novým, jak jsme o tom hovořili už minule.

Budiž,  to jsou plány, ale jak to tam vypadá reálně? Co tam učíte a koho?

Reálně to samozřejmě není tak ideální. První nepříjemnost, na kterou jsem narazil, je skutečnost, že i Švýcaři provedli tzv. bolognskou reformu vysokoškolského studia se všemi neblahými důsledky, které známe i od nás. Přitom oni to přijímat nemuseli. Ale báli se, že zůstanou mimo. Pokud jde o studenty, ve Fribourgu tvoří základ přirozeně Švýcaři sami, ale už to je pestrá směs: Alemani, Burgundové, Vlaši z Ticina, navíc jsou to často potomci emigrantů všeho druhu. Ale jsou tu také studenti odjinud z Evropy i z obou Amerik. Učit musím bakaláře i magistry, a to francouzsky i německy: v tomto roce mám dvě přednášky a jeden seminář týdně, příští rok bych to chtěl otočit a dělat dva semináře a jednu přednášku. Ve volbě témat jsem svobodný: letos dělám pro německojazyčné studenty antickou ontologii a pro frankofonní publikum antické nauky o duši, v obou případech od presokratiků po Aristotela včetně. Příští rok chci pokračovat helenistickou a pozdně antickou filosofií. Jinak mám k dispozici jedno asistentské místo, které půlím mezi dva doktorandy: každý dělá jeden proseminář ročně, jeden francouzský a jeden německý, jinak se oba věnují svým disertacím – přednášet a zkoušet nesmějí. Na celou antiku jsme tak sice tři, ale s výjimkou proseminářů musím dělat všechno sám. Na ÚFaRu nás na to bylo víc a bylo to volnější.

Co je tam jinak zajímavého, třeba i mimo universitu. Nedávají tam lišky dobrou noc?

Dávají. Ostatně jsou tam i ovce. Je to malé, ale starobylé městečko s historickým jádrem, které místy připomíná Krumlov a místy Malou stranu. Je to vcelku půvabné. Třeba v obvodu několika desítek metrů okolo katedrály máte pět truhlářů se starožitným nábytkem, nejméně tři vetešníky, různé kuriózní galeristy a tucet nejrůznějších lokálů. Těch je ostatně po celém starém městě bezpočtu. A pak, je to opravdu vícejazyčné město: v koloniálu za rohem napravo s vámi mluví německy a v pekařství za rohem nalevo francouzsky. Přitom němčina je vlastně také cizí jazyk, protože rodilí Alemani mezi sebou mluví svým zcela nesrozumitelným jazykem, který má k hochdeutsch asi tak stejně blízko jako makedonština k češtině. Takže se pro jistotu většinou mluví francouzsky. Ale i ta franština zde má svá specifika: zpěvavou intonaci s protáhlými koncovkami a některé výrazy zřejmě ještě z dob před Francouzskou revolucí. Například říkají souper místo dîner.

A co ÚFaR a pražské lokály? Uvidíme vás tady ještě?

Určitě. S Lenkou jsme se domluvili, že budeme příští rok v nějaké formě pokračovat v plotinovském semináři, který jsme dělali minulé dva roky a který byl docela úspěšný. Když se to vypíše na nějaký šikovný termín, budu se moci pravidelně účastnit – myslím hlavně také těch výprav po semináři. Jedna věc je ve Fribourgu totiž opravdu špatná: místní pivo Cardinal. Takže mne v Praze určitě uvidíte. Také samozřejmě dál povedu práce, které jsem přijal, a po domluvě jsem k dispozici ke konzultacím, nejlépe v některém z těch pražských lokálů. Ale abych nedělal Fribourgu jen špatnou reklamu: mají tam vynikající víno a v hojném výběru. Takže konzultovat lze i tam.

Ale pivo a víno přece není všechno. Přiznejte, že tam nemáte takovou společnost jako na ÚFaRu!

Přiznávám. Ovšem i ve Fribourgu jsou báječní studenti, ale to víte, že druhá taková sešlost jako na ÚFaRu na světě není.

Minule jste neodpověděl na otázku, zda máte nějaké filosofické nepřátele. Mohl byste to napravit?

Těch otázek bylo moc, musel jsem nějaké vypustit. Ale když jinak nedáte: nemám. Každá filosofie hodná toho jména něco vidí a něco ukazuje a je přístupná racionální argumentaci: nemá cenu se k ní obracet zády, má smysl se s ní bavit. Skutečným nepřítelem filosofie je ideologie. S tou se bavit nelze.

Děkuji vám za rozhovor a těším se na viděnou.

Já také.

Otázky kladl F.K.
Poslední komentáře
11.06.2010 12:12:28: to je opravdu výborný přístup: dlouholetý kantor a odborník, který se navíc orientuje v problematice...