Nomádva

č. 9 Hra

Hádanky... Hádanky ve tmě... Světlina bytí, odemčenost, řeč, Abgrund. Glum! Snad by se proti takovému úvodu mého hodnocení stran pobytu v zahraničí, v mém případě šlo o Tübingen, dalo namítat, že je poněkud zatemňující, na druhou stranu nutno poznamenat, že nejsem brífingový typ. Navíc tento úvod přesně zapadá do popisu některých mých dojmů a pocitů ze studijního pobytu v Tibinkách, proslulém idealistickém kokonu, z něhož (na)kladeni Absolutním Duchem líhli se mladí svěží postnovoplatoničtí myslitelé jeden za druhým a roznášeli své pavoučí sítě absolutna po celém tehdejším civilizovaném světě.

Filosofická křížovka

12.jpg

vodorovně
2. francouzský racionalista
6. abélardova láska
7. součást řečového aktu
8. jak bylo předvedeno (lat.)
9. slovo (řec.)
11. co dělá nic dle heideggera
13. žák platónův
16. chem. značka prvku používaného alchymisty
17. přídomek nejslavnějšího alchymisty (řec.)
21. anglický filosof a matematik
23. italský renesanční filosof
26. ústřední výrok hérakleitův (řec.)
27. láska (řec.)
28. čím je příroda dle hegela
29. kdo má dle aristotela více zubů než ženy
30. probuzený (sanskrt)
31. iniciály milla
32. německý spoluzakladatel moderní hermeneutiky
33. svět (řec.)
35. autor spisu 'how to do things with words'
37. čínský myslitel
42. předsókratovský řecký filosof
43. podržení minulého v přítomnosti
45. symbol moudrosti
47. antická ctnost
48. vynikající časopis zabývající se filosofií
50. moudrost (lat.)
53. označované (fr.)
54. hegelovo jméno
55. německý filosof
58. vzpomínka (řec.)
59. podsvětní řeka
60. autor spisu 'čas a svoboda'
61. zkratka oblíbeného ústavu
62. jednota heideggerých existenciálů
63. jaký je francouzský král dle analytické filosofie?

svisle
1. hegelův slavný spis
3. blaženost (řec.)
4. dokonalé prostorové těleso
5. analytický filosof z walesu
10. přirozený stav (angl.)
12. descartův první princip (lat.)
14. heideggerův spis (něm.)
15. aristotelův otec i syn
18. augustinova definice času
19. název komenského obrazové knihy (lat.)
20. co chválí erasmus rotterdamský
22. nápis na delfské věštírně (řec.)
24. doctor subtilis
25. zastavovatel jsoucna
34. věštkyně z dialogu symposion
36. bůh dle sv. tomáše (lat.)
38. skrze co se klade 'já' u fichteho (něm.)
39. had požírající svůj vlastní ocas (řec.)
40. voltairův optimista
41. řecký filosof
42. bájný kontinent
44. já (lat.)
46. arabský lékař a filosof

Připravil: Michal Stránecký

Patří k největším záhadám dvacátého století, jak se mohl sport ze zábavy lordů stát neskutečně masovou, vlivnou a komerční záležitostí. Peníze změnily sport. Již v roce 1939 tvrdil Huizinga, že sport se stává něčím příliš vážným, ergo ztrácí charakter hry, aniž by se zároveň stal něčím skutečně závažným (Homo Ludens, s. 177-179, Praha 1971). S podobným podezřením pohlíží Milan Machovec na fotbal. Ve své knize Filosofie tváří v tvář zániku (s. 79-83, Praha 1998) vyjadřuje podivení nad tím, kolik sil utratí lidstvo fotbalem. S tímto názorem je zajisté možné souhlasit: bylo by krásné, kdyby nějaká environmentální organizace měla tolik věrných příznivců, tak neuvěřitelný rozpočet, tak silné osobnosti na hřišti a tak dokonalou organizaci jako anglické či španělské velkokluby. Rovněž Huizingovo varování nelze odbýt mávnutím ruky.
Již v prvním aforismu knihy Mimo dobro a zlo Nietzsche vyhlašuje: je třeba se postavit problému hodnoty pravdy, hodnoty vůle k pravdě. „Dejme tomu, že chceme pravdu: proč ne raději nepravdu?“ Hodnota pravdy nebyla dosud nikdy zpochybňována; pravda byla považována za něco o sobě vždy žádoucího; bezpodmínečná „vůle k pravdě“, vůle k pravdě „za každou cenu“: to byl ideál filosofie i vědy. Avšak nepravda je podmínkou života a „mylnost světa, v němž se domníváme žít, je tím nejjistějším a nejpevnějším, co naše oko ještě může zaznamenat“. Není pak tento ideál čímsi pochybným – nemohl by ve skutečnosti být „životu nebezpečným ničivým principem“? Vskutku: podle Genealogie morálky jde o poslední zbytek křesťanské mravnosti, poslední převlek asketického ideálu, poslední výraz vůle k nicotě: o nenávist vůči životu a „našemu“ světu, o snahu o únik z něj; nejrůznější metafyzická „zásvětí“ jen byla nahrazena „pravým“ světem objektivní, absolutní pravdy; svět našeho života, v němž se nelze obejít bez klamu a pouze perspektivních „pravd“, byl postaven proti němu – a zase jednou znehodnocen, degradován na svět „zdánlivý“.
Když se matematici podívají na něco úplně běžného, řekněme třeba žábu, která skočila z leknínu na leknín, zprvu sice možná ještě vidí něco jako skákající žábu a lekníny, ale když se nad situací zamyslí a nechají se vést svou přirozeností, za chvíli už je nezajímá ani žába ani lekníny, ale Otázka. Otázka je důležitá a matematická. Tak třeba: Jak daleko mohou být lekníny od sebe, aby žába dokázala skočit z jednoho na druhý? Nebo: jak máme po rybníce rozprostřít lekníny nejefektivněji tak, aby každé místo na hladině bylo dosažitelné suchými stehýnky? Nebo: Jaká je nejmenší pravděpodobnost s kterou musí na každém místě vyrůst leknín, aby mohla žába po nich přeskákat na druhý břeh?
    V předchozím čísle nám Hynek Janoušek pověděl o významnosti knihy, v níž se Norman Kemp Smith chápe filosofie Davida Huma – a v hrubých obrysech nám tuto jeho (do značné míry přelomovou) interpretaci zreferoval. Na nás je dnes, abychom doplnili obraz o Kemp Smithově celkové činnosti vyložením jeho interpretace Kanta, resp. abychom zreferovali jeho komentující a interpretující výklady ke Kritice čistého rozumu. (K vlastní osobě Kempa Smithe ve smyslu základních biografických údajů viz předchozí text Hynka Janouška).
cover-verze Oldřicha Janoty
Nomáda uspořádala 18.2.2010 zimní večírek v tajuplných sklepech v Celetné (Klub K4). K tanci zahrála Huňáda a Orfeovi bardi. Dále vystoupil maskot našich večerů Improverti z Plzně tentokráte v dvoučlenné sestavě. Na stoly jsme servírovali „Snář pro znavené nomády“, ze kterého uvádíme pár hesel na ukázku níže. O grafickou úpravu Snářů se postarala Justina Trlifajová.
1  
2